Šéfkuchař na grilu

90%. Nádherná moderní autorská feel-good komedie o hledání sebe sama. Jon Favreau je neskutečně komplexní talent a Chef, třebaže nenabízí žádnou extra hlubokou myšlenku, je přirozenější, sebevědomější a jistější v tom, co chce, než leckteré oscarové drama. Není o jídle, ani o vaření, a zároveň není ani žádným rodinným melodramatem. Je to jen skromný, komorní film plný pohody, entuziasmu a vnitřní satisfakce, která je v podání Jona Favreaua velmi autentická a silně nakažlivá. Kdyby měl existovat vzor definující, jaké by komedie dneška měly být, pak právě takové. (10.11.2014)

Tohle mi uteklo a rozhodně přijemná a zábavná podívaná. John Favreau v roli šéfkuchaře velmi trefný a ikdyž je to spíše o vztahu mezi otcem a synem, tak i na vaření dojde a kouká se na to moc hezky. Třešničkou je nádherná Sofia Vergara a vtipné přestřelky s uznávaným kritikem. Film je z mého oboru, takže spokojená čtyřka. 7/10: (12.12.2019)

Tenhle snímek boduje především proto, že si Favreau uvědomil dvě resp. tři zásadní věci (čti pravdy). Láska prochází žaludkem, chlap v kuchyni je sexy :-) a ikdyž problémy nevyřešíte tím, že se dobře najíte, tak nějak se zvládají líp._ Chef je bezesporu nejsilnější v prostřední (road movie) pasáži, kde Favreau netlačí ani na okamžik na pilu a linie otec- syn je sympaticky přirozená. Ve zbylých částech se bohužel nevyvaroval typickým neduhům, tj; určité šablonovitosti, klasickým klišé, stejně jako faktu, že snímek nakonec i dospěje k očekávanému rozuzlení. Za tu přirozenost a bezstarostnost, kterou však snímek po celou dobu vyzařuje, si body resp. pozornost zaslouží. Kalkul jsem tam totiž nenašel resp. necítil. 70% (27.12.2014)

Celkem příjemná Favreauova šílenost, do které se mu podařilo do menších roliček nalákat pár zvučných jmen. Příběh je vybudován na pěkné řádce klišé, ale dokázal mě několikrát rozesmát, takže klišé ať vezme čert. Hlavní hrdina a režisér v jedné osobě je poměrně sympatický a nemá problém film utáhnout. Méně sympatická byla jeho multikulturní smečka poskoků, ale při trošce snahy se dali překousnout. Největší dojem na mě dělala rozhodně kupa dobrot. Prakticky jsem během sledování prožíval gastronomický orgasmus, a to jsem na sebe nesahal a ani jsem k tomu nenutil nikoho jiného. Naopak mi překážel přehršel sociálních médií, ale chápu, že to bylo hlavním takovým symbolem střetu dvou generací. Trošku to vypadá, že se s těmi všemožnými animacemi, co kdo píše, roztrhl pytel. Člověk to vidí častěji a častěji a já zrovna nepatřím do fanklubu. Odpustil bych i několik srdceryvných příběhů a promluv do duší. Celkově bych se přemohl dát snad i 4 kousky. Celkový děj je takřka o ničem, když se nad ním člověk na moment zamyslí. Nicméně jsem se během přátelské stopáže ani chvíli nenudil a několik pasáží je celkem vtipných. Jen jsem nedovedl docenit sypání mouky do intimních partií. Při první příležitosti však rozhodně vyzkouším. (02.10.2016)

Začátek se sice tváří klasicky dějově, ale to jenom z toho důvodu, aby se co nejrychleji odpálil jakýs takýs dramatický oblouk a mohlo se jít v plné šíři hrotit žrádlo. Hromady žrádla, kopce žrádla, neskutečnýho žrádla. Samozřejmě jsem to nepodcenil a ještě před začátkem filmu jsem byl tak natřískanej, že mi ještě z tlamy visely špagety. Málem to nestačilo, protože Favreau zásobuje místy až reklamním food fetishem s dokumentárním přesahem (návštěva superpomalé opejkárny masa), čímž vlastně celý ten děj, rodinu a tohlencto v průběhu posune na kolej bezvýznamnosti. Každopádně nic z toho by nefungovalo, kdyby to nemělo tak dobře napsané ústřední postavy. (15.06.2015)