Šéfkuchař na grilu

Americký sen je celkem fajn. Je milé vidět, jak NĚKDE JINDE přejí talentu a píli. Jak opravdu se lze prokousat z ničeho k něčemu jen za pomocí svých schopností a silné vize. Chvílemi je to vlastně až tak neuvěřitelný příběh, že se to přehoupává z pomyslné hrany a pro mě se z toho stává ne dokonalý film, ale vlastně celkem mimózní blbost. Inspirace Vášnivým jedlíkem se nezapře, ale to zrovna bylo fajn. Jídlo je na filmu vlastně to nejlepší. U jiného filmu steak nechutná tolik, jako u tohoto. Každopádně jsem napočítal více toho, co mi tam vadilo, než toho, co lahodilo oku mému. Bizarní, ano, všechny ty postavy a situace. A to jsem původně chtěl napsat "nereálné". (17.11.2015)

Dlouho jsem se u filmu necítil tak pozitivně, jako při sledování filmu Chef. Příběh je přesně pro mě - plnej žrádla a fajnových lidí. Za fajnové považuju především toho, kdo tenhle film vymyslel, tedy Jon Favreau a pak jeho kolega v boji - John Leguizamo. Ten mě také konečně po dlouhé době ukázal, že komediální talent mu nikdy nebyl cizí, a proč že ho mám vlastně tak rád. Spolu pak vytvořili parádní dvojku, která se suprově doplňovala v příběhu, který ne a ne polevit až do závěrečného hvizdu. Po shlédnutí se mi v žaludku rozpoutal takový hladový koncert, že i já, běžný nekuchař, jsem si uvařil tak dobrý žrádlo, že i Jon by záviděl. (21.11.2014)

Pohádka na dobrou chuť.. Dlouho jsem nebyl u hodnocení filmu takhle rozpolcený. Na jedné straně přílivová vlna pozitivity, slinotvorné orgie podporující závislost na bílém sexu a myšlenka, že když něco děláte dobře a s láskou, je to požehnání pro vás i vaše zákazníky. Na druhé ničím nerušené snění snů v zemi neomezených možností, co pak trochu kontraproduktivně plní funkci návleků v Downeyho kanceláři či přehnaný důraz na smartphonové praktiky nezletilého ředitele marketingu. Nakonec čtyři michelinské, protože jsem podobně laděný pokrm dlouho neměl a hlad je jak známo nejlepší kuchař.. (03.12.2015)

Ladně, bezbolestně a zcela zapomenutelně plynoucí pohádka o tom, kterak se král vzdal vlády nad svým královstvím a stal se hloupm (a bezstarostně šťastným) hloupým Honzou válejícím se za pecí. Budiž mu to přáno, aspoň se u toho skvěle najedl (nesledovat na lačno, smrt na utopení ve slinách pak hrozí velmi akutně). 7/10 (06.10.2014)

Tenhle snímek boduje především proto, že si Favreau uvědomil dvě resp. tři zásadní věci (čti pravdy). Láska prochází žaludkem, chlap v kuchyni je sexy :-) a ikdyž problémy nevyřešíte tím, že se dobře najíte, tak nějak se zvládají líp._ Chef je bezesporu nejsilnější v prostřední (road movie) pasáži, kde Favreau netlačí ani na okamžik na pilu a linie otec- syn je sympaticky přirozená. Ve zbylých částech se bohužel nevyvaroval typickým neduhům, tj; určité šablonovitosti, klasickým klišé, stejně jako faktu, že snímek nakonec i dospěje k očekávanému rozuzlení. Za tu přirozenost a bezstarostnost, kterou však snímek po celou dobu vyzařuje, si body resp. pozornost zaslouží. Kalkul jsem tam totiž nenašel resp. necítil. 70% (27.12.2014)