Umění tančit v dešti

Na tento nenápadný film jen tak nezapomenu. Neskutečná emocionální ždímačka, která mě vzala za srdce. Skvěle odvyprávěný příběh člověk, jeho nejlepší přítel a láska k závodění. O 5 let zpět jsem dostal chuť na opětovné shlédnutí a ten film je snad ještě lepší. Odstupem času a získanýmí životními zkušenostmi a pohledem na svět ten film oceňuji ještě více. Hlavní protagonista neskutečný bojovník, život se s ním od půlku filmu mírně řečeno nemazlil ale vydržel a bojoval a do toho krásné filozofování/přemýšlení jeho pejska o posmrtném životě. Konec byl naprostá pecka. Je to dosti smutný film ale rád se na něj opět podívám. (09.11.2019)

Je to hloupě sentimentální, přeslazené a zavalené antropomofrismem. Přitom knížka prý byla fajn. Přes pár vtipů týkajících se psů je to na mě moc těžkopádné. Amanda Seyfried ale udělala skvělou práci , když zde ztvárnila báječnou milující podporující manželku. Kevin Costner jako ENZO je také výborný. Milo Ventimiglia je hodně emocionální. Celkově film na mě udělal dojem jako by ho natočil Walt Disney na konci 50., nebo v 60. letech. Přes to, že příběh je laciný a ubohý, tak většinu diváků asi rozněžní. Mě se líbila písnička Olivie Newton John. (19.04.2020)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Další z filmů se psem v hlavní roli, který je vlastně vypravěčem celého příběhu. Otřepaná klišé tu čpí na míle daleko a přesto je to pecka, co vezme u srdce, pokud ho někdo nemá z kamene. Krásný, silný příběh se sympaťákem Dennym, který má rád rychlá auta, takže koukatelné nejen pro dámy. A naprosto dokonalým retrívrem Enzem, kterého si hned od začátku zamilujete. Kapesníkama jsem nešetřila, poněvadž je to film vyděrač a doják, ale nádhernej. A má samozřejmě odporného záporáka v podobě Dennyho tchána, který je zralý na pěknou nakládačku. HBO do toho zkrátka umí šlápnout. (13.09.2020)

Není těch filmů o psech poslední dobou nějak hodně? Tady je ale ironicky film nejsilnější v momentě největších lidských osudů, nikoliv psích. Poslední dny se ženou jsou skvěle natočený, smutný až na půdu a člověk by skoro až slzel, jak moc je mu Mila a Amandy líto. Vzhledem k tomu, že je film vyprávěn z pozice psa a jeho života vedle závodního jezdce, bych čekal i trochu humoru, ten tu ale vlastně není a pokud nepočítám scénu s papričkou, tak je to vyloženě jedna velká, skoro dvouhodinová deprese a smutek. Pěkný den vám Umění tančit v dešti rozhodně nepřinese, ale vzhledem ke scénáři, příjemnýmu Milovi (konečně se prosadí i jinde než v Hrdinech?) a Amandě moc fajn drama. (15.01.2021)