Umění tančit v dešti

"NIKDO NEVYHRÁL ŽÁDNÝ ZÁVOD V PRVNÍ ZATÁČCE, ALE SPOUSTU JEZDCŮ TAM PROHRÁLA." Nakonec jsem si na toho mudrujícího čokla zvykl :-) a nechal se krapet dojmout... Líbilo se mi, že to s tím citovým vydíráním nebylo přeháněno (např. žádné dlouhé lkání nad hrobem), že pes nezíská super schopnosti a že celý film uběhne v pohodě bez větších zádrhelů. Žádné velké umění, ale třebas současní čeští sračkaři by se od těchto tvůrců v oblasti hlavního proudu mohli ledasco (všechno) přiučit. 75% (01.01.2021)

Vykradené Psí poslání s ještě hutnějším emociálním atakem. V podstatě dost depka od začátku do konce, nějak jsem získal pocit, že autoři si dali za cíl, ukázat divákovi, že život je kurva a v podstatě stojí za hovno. Anebo že bezmoc je základním emočním stavem, z něhož se dokážou vyhrabat jen ti nejsilnější. Každopádně i přes klišovitost, citovou vypočítavost a kýčovitost mě Umění tančit v dešti dostalo, takže pod čtyři hvězdy jít nemůžu ... (02.08.2020)

Vlastně jsem ani nevěděl, do čeho jdu. Mám psy rád, ale psí filmy moc nemusím, tento je ale vzácnou výjimkou. Asi od začátku jsem tušil, že to neskončí dobře, ale ve finále jsem očekával trochu jiný příběh s ohranější zápletkou, takže mě film i dost překvapil. Jede se dost na emoce, ale to se u tohoto filmu dalo čekat a sem se to dokonale hodilo. Pes je nejlepší přítel člověka, to bezesporu, ale ve finále o tom tento film není. Je to o neobyčejně obyčejném příběhu jedné rodiny, které se bohužel stanou špatné věci. A my to vše sledujeme z pozice psa, který by (více) pomohl. Já si to užil, emoční ždímačka to byla pořádná. (31.03.2020)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Jezdci se neupínají k budoucnosti ani k minulosti. Ty nejlepší se soustředí jen na přítomnost. Tou bysme měli všichni žít nejvíce a ne jen ty nejlepší jezdci. Není to film na 4*, ale já je rád dám. Jedna je za Enza se skvělým hlasem Kevina Costnera a druhou má Denny. Frajer, který se vždy zachová skvěle, má velké srdce a umí odpouštět i tam kde by to málo kdo dokázal. A to je mi moc sympatické. Raději si vždy dám něco takového než nějakou českou komedii se záchodovým humorem. :) (30.12.2019)