Dočasný domov

Na úkor Short Term 12 šel Černobílý Svět z mých oblíbených filmů. Myslim si že první věc, kterou by si lidi měli uvědomit, když tenhle film hodnotí průměrně je to, že rozpočet byl malinkej, herci jsou docela dost noví a momentálně se řadí mezi béčkový ( možná Brie nakukuje dopředu ) , režie a hudba je dělaná chlápkama co nemaj skoro žádný zkušenosti. Já to ani v potaz brát nemusel, režijně to nijak těžký asi nebylo, ale hudba do toho sedla jak dělaná, opět se mi potvrdilo, že hudba tvoří film. Ale ani ta hudba nebyl ten hlavní aspekt, proč tomu dávám 95%, scénář je boží, mladí by to určitě měli vidět. Líbí se mi, jak je to pojatý vtipně, neni to ani tak moc těžký díky tomu, a přitom ty problémy co se tam řeší, jsou nesrovnatelný s tím, co řeší 90% mládeže teď i předtím (sračky) . Takže když to shrnu, hudba absolutně excelentní, Brie absolutně excelentní, příběh dokonalej, žádnej přesládlej americkej happyend se taky nekoná, ale přitom to končí parádně. (30.11.2014)

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

Filmy o problémových teenagerech, kteří si prošli drogami, zneužíváním a nevím jakým dalším svinstvem, vídáme pravidelně ve velkém množství, ale jen málokterý na diváka dokáže tak přenést pocity jako právě tento malý velký film. Upřímně chvílemi mi bylo na umření, jako bych to sama prožívala, takový příběh o chobotnici a žralokovi mě úplně rozdrtil, především ten způsob, jakým je podaný a co představuje, v tu chvíli jsem se chtěla někam zahrabat a ukrýt se před celým světem. Přesně z tohoto důvodů mám tak ráda indie dramata, protože občas narazím na přesně takový film, bez velkých hereckých jmen, která by na sebe strhávala pozornost, ale který se Vám zaryje pod kůži jako máloco a tento film jen tak z hlavy nedostanu. (08.01.2014)

mnohe komentare vyjadruju presne to, co mam na srdci a na jazyku, tak nebudem plytvat slovami, iba poviem, ze toto je absolutna dokonalost. Mala som chut sa schulit do klbka a vyplakat si oci. Alebo sa rozbehnut a urobit v zivote konecne nieco zmysluplne. Napriklad niekomu zmenit zivot. V dobrom. To prve som urobila, to druhe ma verim, ako vystudovaneho socialneho pracovnika, este len caka. Raz to dokazem. (24.01.2015)

Jak je ten film malý, tak je silný. Nenápadný, intimní scény, dialogy i herecké výkony vše je podřízeno hlavní piontě příběhu a katarzi emocí, které vybublaj i kdyby nechtěli. "Pohádka" o žralokovi a chobotnici je jedna z nejsmutnějších co jsem kdy slyšel a polknul jsem po ní na prázdno. Musím zmínit vynikající režii, která diváka vede od první do poslední minuty přesně tak jak má. (27.01.2017)