Velký sešit

Velký sešit je příběhem dvou bratrů, kteří si postupně budují svou morálku na základě okolností a zkušeností z válečného a poválečného období. Dětský svět se promění na venkovský - výcvikový tábor u babičky, kteří si chlapci pro sebe vytvoří. Tvrdý režim a drsné podmínky využívají pro vzájemné zocelení a zesílení nutné k přežití v těžkých dobách. Výhrou filmu je především silná literární předloha, herecké výkony, sugestivní atmosféra a deníkové vyprávění. (03.07.2013)

Závidím Maďarům, jak nekompromisně a přitom lehce dokáží ztvárňovat látky své moderní historie. Velký sešit, mimojiné první vlaštovka vzkříšeného státního dotačního systému, se svoji trýznivou neúprosností v mé filmové zkušenosti okamžitě zařadil mezi velká díla, zabývající se dopadem válečného konfliktu na psychiku jedince. Silná předloha byla na plátno převedena s obdivuhodnou obratností a na mysl se ani na chvíli nevkrade podezření z pouhé mechanické ilustrace. Tohoto pocitu zbavuje nepolevující sugestivní atmosféra dotvářená až magneticky vtahujícím světem plnícího se sešitu. Mrazivý artefakt plní svůj původní účel a schraňuje pro otce stopy hluboké psychologického přerodu, kterým dvojice chlapců prochází a až s děsivou samozřejmostí se mu otevírá. Zcela nové vnímání až mrazivě "propojených" dvojčat je tak naprosto přirozeně provázáno s vnějším světem a tato optika se brzy stává neoddělitelnou a všudypřítomnou. Ačkoli je možné namítnout, že už příběh příliš tlačí na pilu a blíží se přehlídce nejhlubšího zmaru a necitelnosti, nařknout film z chladné vypočítavosti rozhodně není na místě. Odkud by se pak například vzala ve vykreslení vztahu chlapců ke kruté a nelidské babičce svíravá emoce a představa krásného, leč neviditelného pouta? Sám nevím, jestli se na mém hodnocení nepodepsala trochu i zkušenost dvojčete, snad kvůli ní na mě závěrečná metafora působila nečekanou silou, jakkoli jde o symbolické vyjádření absolutního cíle chlapci zvolené cesty. Na druhou stranu si říkám, jestli už není trochu stereotyp přistupovat k dvojčatům jako k nevypočítatelné dvojjediné bytosti, za sebe můžu říct, že naše menšina je skutečně neškodná .) (03.07.2013)

Se vší úctou k nesporným kvalitám filmu, k nimž v první řadě patří herecké výkony představitelů babizny ( oslovení babička mi v tomto případě opravdu dělá problém ) a dvojčat, mi tohle prostě nesedlo. Těch negativních pocitů, co se na mě stále s každou další minutou valily, bylo až příliš. Vlastně jsem si celou dobu říkala: ach Bože, tak takhle nějak podobně se asi rodí příští sériový vrazi... (31.03.2014)

Ano, Szász skutečně nedostál své pověsti nekompromisního a svojského filmaře, kterou nosil v 90. letech. Velký sešit vypadá spíš jako východoevropská produkce HBO - poměrně komorní výpravou, opakováním totožných lokací i tím, že je zrežírovaný poměrně usedle. Pokud odmyslím od těchto druhotných kategorií, pak námitka může směřovat ještě ke scénáři, který až příliš závisí na předloze Agoty Kristof. Na jednu stranu z ní čerpá drsné a syrové monology, na stranu druhou občas dost kostrbatě motivuje to, co v knize zřejmě působilo přirozeně. Nehledě na to si mě Szász těmito lekcemi v otrlosti, odříkání a utrpení podmanil. Ústřední duo "vlčat" je výtečné, bába sladká a některé vedlejší postavy neodolatelné. Zejména střed filmu, v němž se prolíná zmar mateřské lásky s proudem nadávek a drastických výjevů, zachycených pouze výtvarně v sešitě, je famózní. Válka do světa chlapců proniká jako odlesk, vedou svojí vlastní s cílem porazit emoce a vykořenit veškerou lásku. Proud úderů a deviantních epizod završený drastickým činem dýchá zatuchlou, nepříjemnou atmosférou, jež vzdáleně připomene Hanekeho Bílou stuhu. Škoda nedotažené stylizace, ale i tak výrazný zážitek. (04.07.2013)

,,NEJVÍC NEBOLÍ FACKY, TY VYDRŽÍME. JSME SILNÍ A TRÉNOVANÍ. BOLÍ, KDYŽ NÁS ROZDĚLÍ… TO NÁS ZABÍJÍ…“ /// Maďarská vesnice počas války, pohledem dvou kluků, navíc puberťáků, který maj trotlovský nápady (třeba držet hladovku jako ten voják, co umřel hlady). Pak je tu ,,stará mama“ – drsná bába, která je má na starost. Kluci si plněj svoje ,,bobříky“, který se jim později budou hodit a mně se tenhle neHollywoodskej příběh děcek, který se o sebe dokážou postarat líbí, i když nezapře festivalový ambice. A zatím co Zlodějka knih byl hezká a dojímavá, tak tohle je dětsky drsnější a filmově syrovější. Navíc ty dvojčata – ty to snad ani nehráli. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 1986 napsal Ágota Kristof, jsem nečetl. 2.) Nevím, jak zocelit parchanty. 3.) Thx za titule ,,ZuzanQa13“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (01.04.2014)