Wrong Time Wrong Place
Obsahy(1)
Mrazivé filmové zamyšlení Johna Appela nad tenkou hranicí mezi životem a smrtí, které loni slavnostně zahajovalo největší světovou přehlídku dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, vychází z rozhovorů s několika mladými lidmi, kterým se poštěstilo přežít vražedné běsnění Anderse Breivika na ostrově Utøya. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (3)
Snad záslužný film, který podtrhuje ono stalinistické rčení, že jeden mrtvý je neštěstí a milion je statistika. I zde desítky neurčitých obětí z Norska, na něž člověk zapomene stejně rychle jako na oběti závalu někde v Bangladéši či havárie letadla v Jižní Americe, dostávají konkrétní tváře a osudy, čímž člověku může naplno dojít hrůza celé události. Na druhou stranu, pokud pominu závažnost a aktuálnost tématu, jedná se pro mě jen o poměrně fádní a průměrný "rozhovorový" dokument. ()
Režisér před promítáním a vlastně i v následné debatě zdůrazňoval, že neměl v úmyslu tímto dokumentem šokovat, nýbrž zdůraznit, jak děsivě tenká je hranice mezi životem a smrtí. Jak málo někdy stačí.. A to se mu, myslím, taky povedlo. Dokument netlačí na pilu a velmi prostě předkládá divákovi výpovědi jednotlivých přeživších a jejich různé úhly pohledu na tragédii, která je všechny spojuje - 80%. [48. MFF Karlovy Vary] ()
Skvěle udělaný dokument sympaťáka Johna Appela si mě získal díky vyváženosti v emocích, které vyvolává. Není přehnaně patetický, drsný, ale ani lehkovážný nebo trapný. Ještě víc plusových bodů získává na základě volby zpovídaných. Ugandská holčina Ritah je skoro až dokonalá - silná, chytrá, vtipná, samostatná. Gruzínští rodiče zase mluví o smrti šikovný Tamty s kulturním vlivem tolik nevlastním západnímu člověku. Kurdská usměvavá kočka a mladý nesupermanovsky působící klučina ukazují různé přístupy k vyrovnání se s tragédií. Silný, upřímný a velmi nesnášenlivý emoce vyvolávající vůči Braivikovi. ()
Galerie (6)
Photo © 48. MFF Karlovy Vary
Reklama