Wrong Time Wrong Place
Obsahy(1)
Mrazivé filmové zamyšlení Johna Appela nad tenkou hranicí mezi životem a smrtí, které loni slavnostně zahajovalo největší světovou přehlídku dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, vychází z rozhovorů s několika mladými lidmi, kterým se poštěstilo přežít vražedné běsnění Anderse Breivika na ostrově Utøya. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (3)
Režisér před promítáním a vlastně i v následné debatě zdůrazňoval, že neměl v úmyslu tímto dokumentem šokovat, nýbrž zdůraznit, jak děsivě tenká je hranice mezi životem a smrtí. Jak málo někdy stačí.. A to se mu, myslím, taky povedlo. Dokument netlačí na pilu a velmi prostě předkládá divákovi výpovědi jednotlivých přeživších a jejich různé úhly pohledu na tragédii, která je všechny spojuje - 80%. [48. MFF Karlovy Vary] ()
Snad záslužný film, který podtrhuje ono stalinistické rčení, že jeden mrtvý je neštěstí a milion je statistika. I zde desítky neurčitých obětí z Norska, na něž člověk zapomene stejně rychle jako na oběti závalu někde v Bangladéši či havárie letadla v Jižní Americe, dostávají konkrétní tváře a osudy, čímž člověku může naplno dojít hrůza celé události. Na druhou stranu, pokud pominu závažnost a aktuálnost tématu, jedná se pro mě jen o poměrně fádní a průměrný "rozhovorový" dokument. ()
Skvěle udělaný dokument sympaťáka Johna Appela si mě získal díky vyváženosti v emocích, které vyvolává. Není přehnaně patetický, drsný, ale ani lehkovážný nebo trapný. Ještě víc plusových bodů získává na základě volby zpovídaných. Ugandská holčina Ritah je skoro až dokonalá - silná, chytrá, vtipná, samostatná. Gruzínští rodiče zase mluví o smrti šikovný Tamty s kulturním vlivem tolik nevlastním západnímu člověku. Kurdská usměvavá kočka a mladý nesupermanovsky působící klučina ukazují různé přístupy k vyrovnání se s tragédií. Silný, upřímný a velmi nesnášenlivý emoce vyvolávající vůči Braivikovi. ()