Žena v kleci

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Hned ze začátku bych chtěla říct, že je to nadprůměr, ale tu čtvrtou hvězdu prostě nedám, jelikož mi tam chybělo trochu víc akce, nebo alespoň napětí. Příběh je výborný a hodně zajímavý. Herci jsou skvělí, ale nepřipadá mi to jako mysteriózní thriller, spíše pouze jako krimi, které má hodně poutavý a drastický příběh. Musím, ale uznat, že hodně kvalitní podívaná, jak jsem očekávala. (18.04.2014)

Knihy s oddělením Q jsou mojí oblíbenou četbou a tak jsem byl na jejich filmové zpracování docela zvědav. Karla Morcka si představuji značně odlišně, ale jelikož N. LieKaas je dobrý a osvědčený herec a sympaťák k tomu, zas mi to tolik nevadí, když navíc Assad je svému literárnímu předobrazu už mnohem bližší. Co se týče zápletky, ta dostává před psychologií na rozdíl od knih jednoznačně přednost, ale to se celkem dalo čekat. Zvolený způsob vyprávění mi sedl, Morckovo soukromí a služební linie jsou vyváženy tak akorát a tak jsem celkem spokojen, 3,5* a těším se na další díl. (13.08.2017)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

50 %. Seversky ponurý a bezútěšný příběh ze zaprášeného policejního archivu ve sklepě, v jehož průběhu mi v hlavě duněli Queeni a jejich klasika Under Pressure :-)) Bohužel chvílemi i ucouraná až lehce nudná dánská depresárna o tom, že za jízdy se nemá nejen mluvit na řidiče, ale ani si s ním hrát na slepou bábu! Též návod pro všechny začínající kreativní psychopaty, jak spojit příjemné s užitečným a jak svou oběť psychicky zdeptat a dostat ji pod tlak. Provinilou dámu sbalit, ošustit, jako by se (před 20 lety) nechumelilo... a pak tu buchtu šoupnout do papiňáku! Dvě nejděsivější scény filmu? Zubaře se bojím odjakživa, takže mi zvedla kufr ta tfujtajbl scéna Sama sobě dentistkou. A podruhé mi běžel mráz po zádech, když se kriminalista Carl Mørck po hodině a půl kožených a otrávených ksichtů poprvé pokusil usmát. Brr... TOHLE byla ta největší hrůza! Shrnuto: Kvalitně tísnivé, ale očekávatelný vývoj, navíc absence alespoň jedné mně sympatické postavy. (06.06.2014)