Tři bratři

Pohádka je velmi netradiční a nějaké věci mi vadí ( třeba Karkulka je příliš mladá, čarodějnice v podání Lábuse se mi vyloženě nelíbí, Kaiser mi do role otce nesedí a také styl vyprávěče zrovna nemusím), ale po velmi rozpačitém rozjezdu a poté, co jsem si zvykla na zpěv (ostatně texty jsou většinou velmi humorné i když je jim bohužel často špatně rozumět), jsem se začala dost bavit. Třeba vlk se mi hodně líbil, místy z něj šel i strach a kde nešel, tak zase pobavil, moc pěkně jsou udělaní měsíčkové (kam se na ně hrabe celovečerních 12 měsíčků), princezna je krásná (to v poslední době v pohádkách moc obvyklé není) a Maruška je skvělá a hlavně všude je laskavý svěrákovský humor, takže výsledný dojem je velmi dobrý. (12.03.2015)

Po vynikajícím snímku Hon, zabývajícím se závažnými tématy jako rodičovská láska, pomsta a pedofilie, je zde další představitel progresivní dánské kinematografie, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Jde tentokrát o lehčí žánr pohádky, aby ne, když Dánové mají v tomto letitou tradici v podobě Hanse Christiana Andersena. Narozdíl od jeho děl jde ale o film veselý, vhodný i pro malé děti, nejde tedy o typický skandinávský depresivní artfilm. Ale ani dospělí nepřijdou zkrátka - film obsahuje místy až postmoderní metahumor, relativizující film jako médium sui generis (promluvy vypravěče k obecenstvu) - vliv Larse von Triera je zde neoddiskutovatelný. Film obsahuje i mnoho písniček, které byly přeloženy do češtiny (film je naštěstí dabovaný!). Překlad je povedený a vtipný, bohužel je ale evidentní, že jde o překlad - kvůli charakteristickým rysům dánštiny je v písních příliš mnoho krátkých slabik a znějí spíš jako říkanky. Ještě poznámka na okraj: protože je v Dánsku početná muslimská menšina, bylo nutno tomuto faktu film přizpůsobit - mnoho ženských postav, včetně Karkulky a Marušky, nosí ve filmu hidžáb, a Karkulka je v souladu s právem šaríja zasnoubena již v útlém věku cca 10 let. (29.08.2014)

přehodnocuju hvězdy na čtyři, páš mám tuhle pohádku v hlavě. od písně holub holub (kterou jsem pak našla jako interpretaci na youtube v divadle z roku 2011-nechápu to špatné hodnocení...) až po geniální scénu s měsíci. netradiční muzikálové pojetí ale co. bylo to hezké a milé, lepší než uravané sračky typu z pekla štěstí. klidně si to pustím znova. snad jedině by svěrák mohl odložit tu interakci s diváky. nemám to ráda. (25.12.2015)

Než jsem se na Tři bratry podíval, zakázal jsem si kritizovat dva silné alergeny - pány Dyka a Kluse. Ono totiž velmi podobný odpor v roce 1968 vyvolalo obsazení Václava Neckáře do Šíleně smutné princezny... A dnes je z té pohádky klasika, že. Ale ke Třem bratrům - i když bych výhrady našel (například vlk mohl více zpívat a méně mručet, když už měl hlas Františka Segrada), téměř všechny okamžitě maže pocit, který jsem z filmu měl. Úsměv střídal smích od začátku do konce, úžasná režie a bohatá výprava spolu se skvěle orchestrovanou Uhlířovou hudbou obstaraly velkolepost, herecké obsazení našlapané tak nevídaně, že jsem si rázem vzpomněl na hudební komedie Zdeňka Podskalského, v nichž se také objevoval kdekdo a často jen na pár vteřin. Co Tomáš Klus a Vojtěch Dyk? Budete se divit, ale jsou výteční. Klus je coby romantický hrdina nesmírně sympatický, Dyk má zase obstojný komický talent - stejně jako třetí bratr Zdeněk Piškula. Ano, to nejlepší přišlo na začátek (odvyprávění příběhu Růženky) a třetí pohádka má ze všech nejslabší texty (zajímavé a vtipné rýmy dostali do úst vlastně jen skvělí měsíčci, například Polívkovo "Máš to doma kruté zřejmě, bratře Září, vystřídej mě") a konec je trochu uspěchaný, ale stejně nedám nižší známku. Pátá hvězdička je tak trochu natruc zdejším nizounkým hodnocením, která se mnohdy opírají o dosti zvláštní argumenty (třeba že prý ve Třech bratrech není zlo). (24.12.2014)

Zlo konečně vyhrálo. Zjevně se totiž převtělilo do Svěráka Juniora, který spolu se svým tatínkem upatlal čtveřici disfunkčních pohádek, v nichž se s ničím nebojuje, vše se řeší samo a kde hlavní trojice nemá ani opravdu negativní vlastnosti, které by se měla odnaučit. Ne, fakt netuším, co je tak špatného na zapomnětlivosti. A zjevně to neví ani film, neboť stačí, když se Klus jednou vrátí zpátky na statek a od té doby už si dává majzla. Tomu říkám dramatický oblouk. Piškula zas přijde k vlkovi a ten se přemůže sám. Fikční svět je navíc nekonzistentní, protože v Piškulově subsvětě zvířata mluví, ale nikde jinde ne. Ale co čekat od fikce, kde je normální házet pedofilní pohledy a rezervační cedulky na osmileté (!) holčičky. Největší nářez je ovšem Dyk, jemuž stačí třikrát někam přijít a už odchází s dívčinou, která si všechno opět vyřeší sama. Protože takhle svět funguje, děti. Stačí přijít a ono se vše udělá za vás. Hlavně si u toho nezapomeňte zpívat písničky s mimózními rýmy a hudebním podkladem, který má ke znělosti asi stejně daleko jako Svěrákův vlk k realisticky vypadající animatronice. (11.01.2015)