Osamělost přespolního běžce

Hrdinou příběhu je další z řady rozhněvaných mladíků. Debutující Tom Courtenay se správně vzdorovitým výrazem ztvárňuje mladého zlodějíčka, jenž v nápravném zařízení objeví nadstandardní talent pro běh. Neuspokojivý život za mřížemi s občasnou možností úniku prostřednictvím sportovních aktivit prokládají vzpomínkové flashbacky, v nichž se dozvídáme o mladíkově vztahu s přísnou matkou, umírajícím otcem a nakonec i o osudné krádeži, jež ho přivedla do problémů. Přestože při běhu, tomto symbolickém útěku před společností, zažívá chvilkovou radost (zdůrazněnou i použitím odlišného filmového materiálu oproti pasťákové rutině), stále si uvědomuje, že vlastně běhá pro někoho jiného; plní cizí sny a nežije svůj život. A s tím se rozhodně nesmíří. Více zde. (03.10.2022)

Rozhněvaný mladý zloděj se bouří v pasťáku tím, že nedoběhne do cíle přeboru škol v přespolním běhu. A na koho je tak rozezlen? Na matku, že si našla přítele po otcově úmrtí, na poldy, že ho zavřeli za krádež a na všechny šéfy, že ho poučují. Dost slabý námět na avantgardní film. A k tomu pomalu se vlekoucí děj, bez emocí a bez zvratů. Takže tenhle fim už podruhé nemusím. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=q0FJdzPnUjw&feature=PlayList&p=4782E6A6C2BB8177&playnext=1&playnext_from=PL&index=22 (30.04.2009)

Dodnes mám v knižnici útlu brožúrku od Alana Sillitoa, dodnes si pamätám námahou skrútenú tvár Toma Courtenaya, ale pamätať si po 50 rokoch na samotný film nemám šancu. Dnes som si spomienky obnovil. Je to zaujímavý film zo vzdialenej doby a prostredia, v ktorom sa prelínajú dva hlavné motívy. Tony Richardson v ňom dokázal vyjadriť filmovou rečou aj to, čo by inak znamenalo dialógy naviac. Je možné, že dnes má film už iba historický význam, lebo dokumentuje tvorbu mladých rozhnevaných mužov, ale rebelantstvo neskrotného mladíka proti systému pôsobí nadčasovo. (29.05.2019)

Znuděnost zpohodlnělého diváka. Sociální linka nikoli nezajímavá, ale zdlouhavá a úmorná. Nápravně běhací naopak výtečná, ale poněkud v ústraní. Ten pocit, když překonáte bolest, tuhnutí nohou i sebe sama, vyčistíte mysl, rozběhnete se nad své momentální možnosti a začnete si to patřičně užívat... Je tam, ne že ne, ale je zruinován hudebním podkresem. Jazz se k tomu hodí asi jako cimbálovka k Bayově blockbusteru. Finále a především Tom Courtenay ovšem dojmy mohutně vylepšují čili ve výsledku spíše (mírná) spokojenost. (25.07.2012)

Nejoblíbenější film jednoho z mých nejmilejších přátel by neměl ujít ani mé pozornosti, zvláště když hněv, který jej patinuje, trávil – a tráví – i mě. Tedy oč jde: především o ryzí hořkost, která po sobě zanechává jen tmu, vlastně víc než tmu: šeď, která je horší, protože na rozdíl od prvotních temnot, které lze zaměnit za vodstva a písky, z nichž vše povstalo, je tato neplodná a zdánlivě – a co hůř: konvenčně – obyvatelná. Od prvních vzpomínek nešťastného, osamoceného běžce jsem se ptal po životě. Na plátně se umíralo, trpělo, radovalo i krvácelo, prudce se rodila láska i kypěl chtíč, ale vše jako by jen nalévalo příslušné tekutiny do připravených nádob. V mlhách vyhasínajících dělnických těl se zastavoval čas a vyhlíželo se bezčasí jako spása před smrtí ztotožněnou se životem, který je však jen přežíváním. Ne však při běhu: tam se zažíhalo vše bezděčné a všechny domnělé smlouvy parafoval oheň... Vzhledem k tragičnosti ztěžklého dosedání, zaklekání do bloků u tohoto snímku překvapí lhostejná kamera, která však vidí vše, co má, a svým urputným žvýkáním gumy věrně zprostředkovává slepotu hrdinů. Zrak nájemného kameramana ovšem současně nelíčeně předvádí všechen ten dusivý kouř nedělních rán, v něž se přetavil nečinný týden, a divák se tak může klidně tázat, co je za těmi bílými paspartami, zda tam pokračuje fikce, anebo se tam zabydluje ještě nestravitelnější fauna. Mnoho slov a málo příběhů: v zásadě jde ale jen o jedno, o tu osamocenost, osamocenost, ne samotu! PS: Vychován Thoreauem jsem se vždycky ptal na rozdíl mezi během a chůzí. Odpovědí mi bylo kulhání, při němž se v jednom prudkém doteku sdělí tělo i země navzájem. Tedy každý ryzí běh se musí před svým cílem zastavit, a to nepochopí nikdo jiný než ten, který se doběhl… (02.09.2017)