Režie:
Tony RichardsonScénář:
Marguerite DurasKamera:
David WatkinHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Jeanne Moreau, Ettore Manni, Keith Skinner, Umberto Orsini, Georges Douking, Rosine Luguet, Pierre Collet, Antoine Marin, Jacques Monod, Gabriel Gobin (více)Obsahy(1)
Ve francouzské vesnici je Manou italským dřevorubcem, silným a s širokým úsměvem. Neumí říkat ne, ženských sexuálním pozváním a žárliví vesničané ho začnou vinit z nedávných požárů a povodně. Je nevinný; viníkem je mademoiselle, městská školnice, jejíž nedávný návrat potěšil všechny, jen Manou je odmítá a ona je jím posedlá. Náhodou založí první požár a sleduje tím, jak Manou bez trička požár hasí. Následující katastrofy už nejsou náhodou a vyjadřují její šílenou touhu po něm. Také se spřátelí s jeho synem, obrátí ho proti němu, udělá mu ze života peklo a rozdmýchá v něm podezření. Její plány, Manouova upřímná nevinnost a městská xenofobie se výbušně promíchají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Když Manou zmizí, přestanou požáry, povodně a trávení dobytka; zmizí vše zlé a ničivé. Tak to vidí vesničané - a tak to v podstatě také je. Žádný z nich však nevidí (kromě Manouova syna, který ze všeho jen zmatený), že cizincem tu není jen Manou, ale také učitelka (Slečna - Mademoiselle). Tu bezelstně přijímají do svého středu, kdežto jeho odmítají i přes pomoc, kterou jim poskytuje ve chvílích "neštěstí". Důvod je zřejmý... V expozici se to vypadá na jasně rozdané karty: Slečna je sadistka a Manu (jak jinak) maniak. V závěru pak, především v dlouhé pasáži společné milostné noci, se projevuje sado-masochistický charakter obou. Co bude nakonec v převaze? Sadistické "ANO", kterým Slečna perverzně obviní Maoua ze znásilnění a zpečetí tak jeho osud. Syn se přepásá otcovým opaskem a odchází možná na svou první dřevorubeckou štaci, Slečna odjíždí se slávou z vesnice. Závěrečný plivanec (syna směrem ke Slečně), je však už jen adolescentním gestem. ()
Čo vytvára sexuálna frustrácia, je niekedy neuveriteľné. Neukojená nepekná stará dievka sa ukája v požiaroch, povodniach či smrti zvierat. Keď sa sexuálne konečne nabaží (erotika asi vzhľadom k roku je tu zachytená fakt iba v náznakoch a symboloch), svoju obeť odkopáva a nepriamo ju zabíja. Záverečný pľuvanec na adresu učiteľky je strašne malá útecha za spáchané zlo. Viaceré scény sú zbytočne naťahované a filmu by prospela farebná kamera. ()
Skvělá Jean Moreau, se svým přísným vzhledem, kruhy pod očima, vypadající několik desítek let prakticky stejně, v dramatu osamocené slečny učitelky na francouzském překrásném venkově,která se bezhlavě zamiluje do italského dřevorubce při jednom požáru. A protože Manou je kus chlapa a ona ho chce vidět, začne zakládat požáry, při kterých on obětavě pomáhá. Ale protože si jí nevšímá a všechny ženy po něm šílí, udělá jeho synovi ve třídě ze života peklo. A ona jde ve své vášni dál a dál, neodvratně ke katastrofě a její zlo možná zůstane nepotrestáno. Sice minimum dialogů ale kamera všechno bohatě vynahradí.Skvělé čtyři hvězdy. ()
Mademoiselle je sestra Huppertovej postavy z Maliny, či Pianistky. A prostredie akoby reminiscenciou Pani Bovaryovej. Film je veľmi literárny, cítiť, že v pozadí existovala predloha, no akosi to nevadí, situácia je totiž skvele vystavaná. A kamera je ohromne výtvarná, do-seba-ponorená, no nie rušivá. Tempo rozvláčne plynie, no dýcha cezeň vidiecka krajina. Zvláštne, ako sa film neponára do psychológie ani jednej z postáv, iba ich zobrazuje a ukazuje nám, ako to niekedy na svete chodí. ()
To je tak, když dámu svrbí, pánové. To se pak dějí velké věci! Velká voda, velké teplo, nebohá zvířátka v rolích obětí. Bezvadná pocitovka s neskutečně uhrančivou Jeanne Moreau. Silné čtyři a opakovaná projekce povinností, ne k pochopení jednoduchého příběhu, ale pro ten zážitek. Film důležitý pro život. // Poučení z filmu - Je třeba pravidelně zalévat a neodmlouvat. ()
Galerie (20)
Photo © Lopert Films
Reklama