Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců

Mrňouskové nezklamali! Poetická kamera zaznamenává krásnou přírodu s citem - lesy, hory, potok, vodopád, měsíční noc, svítání v oparu, rozkvetlá louka, západ slunce..., epická hudba duní rytmy, vojenským maršem, jemně hladí po duši i bere za srdce. A příběh. Setkání černých a červených mravenců vrcholí válkou, kde se umírá ve velkém. A slunéčko. Tedy beruška (jediná malá výtka - nebudou si děti myslet, že se slunéčka líhnou přímo z vajíček, že ne?). A samozřejmě staří známí ze seriálu - hlemýždi, mouchy, šídla, pavouci, píďalky...a připomenutí nejznámějších scének (tedy při pronásledování slunéčka jsem čekal na dopravní značku, ale i tak to bylo fajn). Zuřivá štika, hladová ještěrka a správně zdegenerovaný rudý generál. Škoda, že jsem na tohle nešel do kina... (14.10.2014)

Suverénně nejlepší dokument z říše hmyzu - něco takového by snad ani věhlasná BBC nenatočila. Ale teď vážně. Tohle je totiž TAK kouzelný film se vším všudy, že skoro ani popsat nejde. Nápad za nápadem, roztomilá animace, humor, napětí, rozmáchlé epické bitvy... Zkrátka nechybí nic a dokonce se to obejde bez jediného slova. Mrňouskové to dokázali! (13.04.2015)

Smál jsem se jenom trochu, ale i tak to bylo celkem dobrý. Spíše pro mladší děti vhodné. Jedná se o příběh mravenců na cestách řekněme, který je graficky dobře udělaný. I tak se zde nachází nudnější části, ale také i ty zábavné, no ale jak říkám moc jsem se tedy nenasmál. Ale pustit si to večer v sobotu s rodinou, kde jsou malé děti, proč ne ? :) (03.05.2017)

Už jako malé děti jsme věděli, že houfy rezavých mravenců jsou voje zla :-). Dokonalá hmyzí poezie za vůně lesních hvozdů, kterou uměli Francouzi již od dob Mikrokosmu. Kulturně-rasová bitva je zažehnuta ... jen aby statečný posel dorazil včas. Můžeme se tomu smát, ale Údolí ztracených mravenců je humornou i dojemnou poctou hrdinství, statečnosti, obětavosti a sounáležitosti ve všech světech naší krásné Země. (10.09.2016)

Emóciami nabité dobrodružstvo, ktoré trvá príliš dlho. A to myslím z pohľadu dospeláka. Prvá noc osirelej lienky dostala moju šesťročnú dcéru do takej depresie, že už ju nedokázalo nakopnúť vôbec nič a film poväčšine prefňukala. A to je, podotýkam, veľký fanúšik tejto roztomilej hávede. Krátke epizódky svedčia chrobáčikom predsa len viac. Mimochodom, paralelu z Pána prsteňov neuvidia okrem detí naozaj len neznabohovia. (10.06.2014)