Šéfové na zabití 2

A to se zdálo, že tenhle typ dvojek (všeho víc v absurdnější zápletce) už vymizel. Zábava s Jennifer tentokrát unavuje, překvapí nevyužitý Waltz a hlavně ústřední trojice najednou nefunguje jako parta zlomených loserů, kterým chci fandit, ale jako párek neschopných pakoňů, které občas přibrzdí umírněný Bateman. Čím jasnější je kamarádská pohoda před kamerou, tím útrpnější je výsledek. (26.11.2014)

Ústredná trojka je príliš šialená, aby som dal nižšie hodnotenie než minule. Celkovo považujem za zázrak namiešať zábavný film s rovnakými figúrkami ešte raz. Vkuse sa niečo deje, o niečom s kecá, zápletka triviálna, ale v rámci žánru sa s ňou dobre pracuje. V závere možno menej domyslené, ale v porovnaní s VO ŠTVORICI PO OPICI 2 lepšie odvedená robota... (03.09.2015)

Přiznám se, že ani vychvalovaný první díl, jsem nepovažoval za komediální zázrak a spíše jsem se pouze párkrát uchechtl, než plácal smíchy do kolen. Druhý díl přináší novou zápletku (už nejde o žádné šéfy) a přidává už notně infantilní humor a z hlavních hrdinů dělá totální dementy, kteří si nejspíš ani neumí utřít p*del. (17.04.2015)

O třídu horší jak jednička, ale pořád hodně slušná zábava. Tahle trojka blbů mě jednoduše baví a oceňuji, že se tvůrci nesnažili kopírovat dějovou šablonu jedničky, ale přinesli nový poměrně originální příběh. byť jsem měl pocit, že z takto absurdních situací mohli vytěžit ještě mnohem, mnohem víc. Postava Jennifer Aniston ani tentokrát neměla chybu, její scény patří k vrcholným momentům filmu. (15.02.2015)

Název tentokrát naprosto dostál obsahu, protože tihle Šéfové jsou opravdu příšerní! Zatímco jednička měla alespoň nepatrně zábavnou, ucelenou a vcelku originální kostru a pár neotřelých nápadů a vtipů, dvojka útočí jen snůškou trapných, narychlo slepených a z prvního dílu vesměs recyklovaných mazlavých hoven, tak typických pro dnešní holyúdský bliják s přídomkem kokotmédie. A tak se dva trestuhodně nevyužití sympatičtí herci s nesporným komediálním talentem a jeden opravdu iritující, debilní zakrslý vřeštivý pičus, za kterého se stydím ještě teď, ponižují (tedy kromě toho pičuse, ten je ponižující už svou existencí) v ultimativně dementní hovadině, u níž mi za celých sto minut cukalo v mimických svalech výhradně jen tehdy, když jsem z pocitu trapnosti krčil obličej odporem. Myslím, že pan Válec, jakož i božský pan Omámený tohle rozhodně nemají zapotřebí. Sice to spolu se sympaticky hrajícím Kryštofem Borovicí zastavili asi tak na tři cenťáky řídkých sraček od naprostého dna žumpy, ale když vidím, jak to tu ta kohorta retardovaných smíšků zase dostala do červených čísel, nevěřícně kroutím hlavou s biblickou otázkou „Quo vadis, sysle pro tumor?“ na rtech. Alespoň se už ale vůbec nedivím, proč tu třeba takový odpudivý zhnisaný strup jako Birdman atakuje nejvyšší pozice. Nacházím se holt ve vybrané společnosti bezprecedentně vkusných a neoddiskutovatelně moudrých filmových kritiků. (08.02.2015)