Dva dny, jedna noc

Zápletka do ktorej sa vie vcítiť každý pracujúci. Marion Cotillard dokáže byť okúzľujúcou alfa samicou, ale aj životnou situáciou unavenou tuctovkou, ako práve v prípade Dva dny, jedna noc. Chodí od dverí k dverám a zažíva rôznorodé, prirodzené, uveriteľné, pozitívne/negatívne reakcie kolegov. Vďaka tomu som bol zvedavý, čo si vypočuje u ďalšieho pokusu. Okrem hlavnej hviezdy filmu a realistickosti film zaboduje aj záverom, ktorý dodá určitú nadstavbu. Naplno pochopíte, prečo vôbec vznikla podivná situácia ohľadom voľby výpoveď/1000 eur a tiež to, prečo sa na to Sandra nevykašlala hneď z kraja, a nezačala si proste hľadať novú prácu. Dva dny, jedna noc môžem rozhodne odporučiť ako ideálnu samoočistu pre prípad zk*rveného dňa v práci. (08.12.2019)

,,CHTĚLA JSEM TĚ JEN POPROSIT, ABYS HLASOVAL PRO MĚ. ABYCH NEPŘIŠLA O PRÁCI. DOMA POTŘEBUJEME MŮJ PLAT. TO, ŽE NEBUDEŠ HLASOVAT TO NESTAČÍ. MUSÍŠ HLASOVAT A SOUHLASIT S TÍM, ŽE PŘIJDEŠ O PRÉMIE…" /// Och ten kapitalismus. Když tady bylo právo na práci, tak lidi … no a teď vo ni bojujou. Jako Sandra. Prvního kolegu dává po telefonu, ale pak… na hranici sebeponížení, apelujíc na city člověka… Člověka? Strohej pohled do duše (NE)tvora zvanýho člověk, kterej mi pomalu (ale jistě) zvedá žaludek, cílenej na dvě citlivý místa – na prachy a svědomí. Neuvěřitelně uvěřitelná Marion C. a sociální drama o jednom statečným boji. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vyměnil jsem kolegu za prémie (a starou za mladou). 2.) Jsem ČLOVĚK. 3.) Thx za titule ,,prisca“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.11.2014)

Obávám se, že na uctívání Deux jours, une nuit budu ještě moc malý undergroundí pívo. A když tu vidim někoho vykládat dokonce i o "nacistických praktikách zaměstnavatelů", musim s úsměvem zkonstatovat, že jsem na to zřejmě i příliš pravicovýho založení. Vychrtlá Marion, plahočící se od jedněch dveří ke druhym a se zbytkovym dechem neustále škemrající o pomoc, to jednoduše nebylo pro mě. Mes excuses... (21.11.2014)

Filmy bratrů Dardennových mám docela rád, líbí se mi jejich nenucená poetika s jakou zachycují syrovou sociální realitu životů svých různorodých hrdinů. O to víc mě zaráží, jak plytce na mě nyní působí jejich nejnovější počin, navíc s hereckou hvězdou první kategorie v čele. Náznaky nějakého vnitřního citového prolnutí tam občas jsou, ale protagonistka je většinu stopáže k okolnímu dění natolik apatická, že její pozice vzbuzuje spíše rozpaky a (nejspíš záměrně) v divákovi vyvolává jisté antipatie. Přestože ve filmografii zmíněných tvůrců tento titul řadím spíše k těm méně výrazným, v evropské produkci podobně laděných snímků se stále jedná o důstojnou konkurenci. Za mě slabší tři. (18.12.2015)

Žiji v místě, kde je velká nezaměstnanost a každý kdo nějaké má, tak se ho drží zuby nehty, protože přijít o něj, by znamenalo rovnou se odstěhovat jinam. Tady by neměl šanci. Bylo to tudíž téma, které je mně velmi blízké. Sama si nedovedu absolutně představit, že bych v sobě našla tu sílu obcházet kolegy a kolegyně z práce a prosila je o hlasování v můj prospěch. Nota bene Sandra trpěla depresemi, o to víc jí patří můj obdiv, protože já bych to nedala. Ona je Marion Cotillard pro tyhle role žen jak stvořená, její smutnější výraz očí napomáhá k jejímu již tak dokonalému hereckému umu. Za každými dveřmi jsem byla nervní a čekala jsem s ní, jak budou reagovat její kolegové, protože co si budeme povídat 1000 eur je 1000 eur. Reakce byly úměrné mému očekávání, ale myslím, že i samotná Marion něco podobného čekala i když nepočítala s tím, jaké to bude mít mnohdy pro někoho až takové bolestné důsledky. Nepříjemné téma, ale v dnešní době zcela jistě maximálně aktuální. Tleskám tvůrcům za neotřelé téma a dokonalý výběr herečky do hlavní role. (19.11.2014)