Pojedeme k moři

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Nakonec z toho byl vážnější kousek, než by se zdálo. Relativně nudný, lehce komediální film se nenásilně překlopil do něčeho vážnějšího, a právě to, jak k tomu došlo, na něm nejvíc oceňuju. Není to slaďák, žádná Slámovo nuda ze života, ani nic americky patetickýho nebo moralizujícího, prostě pěkně podaný. Jen název dost mate, čekal jsem rodinnou komedii z dovolený. # příběh **** | hudba ** | humor * | akce – | napětí – (30.03.2015)

Možná, že to není na čistých 5*, ale za debutování Mádla v režii i scénáristice, které dopadlo takto výborně, nejde jít níž. Pojedeme k moři je snímek, který svoji formou v české kinematografii chyběl. Je zábavný, odpočinkový, má spád i napětí, dojemnější momenty se střídají s těmi úsměvnými a komickými. Herecké výkony dětských herců jsou parádní a Ondřej Vetchý potvrzuje své kvality. Pro mě vskutku velmi milé překvapení, na které bych se někdy v budoucnu s chutí podíval znovu. (19.01.2015)

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

Celý film stojí na perfektním scénáři, režii a výborných hereckých výkonech obou hlavních protagonistů. Byl to celkem tenký led po kterém se Mádl vydal, stačilo by krapet dětského přehrávání a celé by to prostě nebylo uvěřitelné. Ale kluci to dali s přehledem a tak jsme do příběhu lehce vtaženi a nuceni na svět kolem nahlížet optikou 11 let. Těchto konceptů tu bylo již mnoho, vzpomeňme třeba Mikulášovy patálie ad... Dětský svět je prostě jiný. Svět dospělých má pro děti právě kvůli té spoustě zákazů a tabu často až magickou vůni. O lecčemž se dospělí s dětmi nechtějí bavit, protože jim to poví až budou starší a tak si zvídavé dítko lecos odvodí samo, leckdy zcela špatně což se v komediích hojně využívá. Mně se tu navíc uprostřed této hnusné zimy nezimy líbilo to léto. Malše, Budějky a řada známých míst z dob, kdy já sám jsem se srdcem tlukoucím až v krku také za vlahé letní noci na lavičce v parku poprvé pokládal ruku na rameno slečně .... Vzpomněl jsem si i na to, jak si mne ve škole zavolali k telefonu a naši mi řekli, že babičku už nikdy neuvidím... Tohle všechno i s tím závěrečným tajemstvím dělá film lehce naivním, ale zdá se upřímným. Oproti Mikulášovi jsem se tak nesmál, ale i tak palec nahoru Mádlovi. Mírně to na mně sice trochu celé působilo jako kalkul (děti a štěňata ve filmech vždycky zaberou), ale po dlouhé době, kdy jsem měl problém u posledních mnou viděných českých filmů vůbec vydržet, se tohle celkem v pohodě dalo vidět. A za ty Budějice hvězda nahoru. Snowborďák Mádl nám zvolna zraje a je to lepší a lepší! Dávám 4 SD karty do foťáku. * * * * (09.01.2015)