Pojedeme k moři

Takovou investigativní činnost mládeže jsme tu neměli od Velkého případu malého detektiva a policejního psa Kykyna, ale neuvěřil jsem tomu. Pro dospělé příliš dětské, pro děti příliš dospělé. Zvolený koncept to měl odlišit od něčeho jako Soukromé pasti, ale ve své nesmyslnosti se nakonec stal slabinou.. (15.08.2018)

,,TAK JÁ DÁM DO FILMU JAK KADÍŠ!…" /// Dva jedenáctiletý kámoši jak hrom (nerozdělí je ani ženská!), s pomocí kamery zaznamenávaj strasti, lásku, sex i něžnosti – tedy všechno, co (nejen) moderního puberťáka zajímá. Takže film pro puberťáky, kterej by mohl pobavit i ty starší (puberťáky). FILMOVEJ ZÁZRAK? Snad v přístupu. V pojetí? Ta krimi zápletka… a zatím co legendou opředená čarodějnice Blair zdrhá se staženým vocasem hluboko do lesů u Burkittsvilleu, tak já si to seru proti proudu a řeknu, co si myslím…: ,,viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet… a taky Pojedeme k moři. Ovšem když to srovnám s tím vejletem na Kokořín… Já na to umění moc nejsu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem v puberťě a ošatka s píčovinama je prázdná. 2.) Přemejšlím, jestli synkovi koupit kameru. 3.) Protože každej by chtěl bydlet v Českých Budějovicích! /// PŘÍBĚH * HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2014)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)

Až na pár drobností, z nichž nejpalčivější chybou je nedůvěryhodné přesvědčování rodičů, že kameru si Tomáš vezme s sebou, se jedná o vynikající scenáristický a režijní debut člověka, od nějž jsem očekávala pouze uměleckou impotenci. Pokud zůstane Mádl za kamerou, jsem ochotna ho nejen rehabilitovat, ale dokonce i uznávat. (26.12.2014)

A já už se bál, že to jde s českým filmem z kopce. Pokud budu věřit, že tenhle debut nenatáčel Tomáš s kamarádem Harisem, ale Jirka Mádl, tak klobouk dolů (jen škoda, že je nenosím : ) a palec nahoru - za odvahu plavit se po tomhle kinematografickém moři proti proudu. Hravost, nápaditost, originalita a stejně tak vážná témata k zamyšlení, to všechno zasazené do současných reálií viděných dětskýma očima nebo spíše hledáčkem fotoaparátu (kamery) Nikon, tomu říkám pořádná výbava na cestu nejen k moři, ale i k vrnění si blahem. VRRRRRR... (15.01.2015)