Hoteliér

Viděno 8. 4. 2018 na festivalu Bystřické filmové jaro s komentářem obou hlavních (žijících) protagonistů Jana Kačera a Vladimíra Pucholta. Silný moment konfrontace Libušky Šafránkové a Kačerem, na kterém bylo v průběhu dokumentu vidět, že sám pochybuje. Ale ta zarputilost režiséra a kamarádka, který je přesvědčený, že jediné, co Lanďákovi pomůže je dostat ho na jeviště, byla hodně působivá. Myslím si, že je dodnes přesvědčený, že udělala dobře. Necítím se v pozici nějakého pomyslného soudce, který by tento konflikt rozsoudil, hodnotím pouze dokument a ten se povedl. Jenom mě mrzí, že sjem zatím neviděla divadelní hru Hodinový hoteliér, protože si stejně jako Vladimír Pucholt myslím, že je dobrá. (13.04.2018)

Kačer se ve své ctnosti snaží zkrotit Lanďáka, jenž však zůstává klející, odsekávající, rezistentní, ale v každém okamžiku svůj, čímž nakonec cvičí Kačera, znejistí ho až do morku kosti a donutí k několika přirozeným, a zcela nectnostným reakcím. I proto je moc dobře, že Kačer něco takového inicioval, díky tomu totiž vznikl pozoruhodný dokument o svérázné krásné (nejen) Lanďákově duši. (19.09.2015)

Námět na dokument o muži, který asi trpí stařeckou demencí, ale protože je umělec, tak to všichni kromě Libuše Šafránkové přehlíží, je tak trochu neetický, už proto, že mu přítomnost kamery možná docela vadila.... Asi by bylo lepší, aby si lidi umělce pamatovali jako zdravého a plného sil než takto. Ale i tak mi to přišlo tak nějak citlivé a podnětné. (25.11.2017)

Jeden z nejlepších dokumentů o přátelství a stáří, co jsem za poslední dobu viděla.... Možná, že k tomu, aby ho tohle zasáhlo, fakt musíte mít "odžito" a mít pár kamarádů, které Vám stáří mění před očima a kterým byste hrozně rádi nějak pomohli a nevíte, jestli ta Vaše pomoc je ta pravá... Osobně rozumím i postoji Kačera i postoji Šafránkové, ale až to budu já mít "za pár", moc bych si přála mít kamarády, kterým bych stála za takovýhle "štrapáce"!!! (12.10.2014)

Zajímavé nakouknutí do zákulisí procesu tvorby a taky do kuchyně a talířů těch, které jakoby důvěrně známe. Nevím, kolik tam bylo retuše a nakolik mohla být nevnímána kamera, ale i tak zůstalo dost pro poodkrytí charakterů jednotlivých postav, tentokrát v roli sebe sama. Pro mě - příjemná rehabilitace P. Landovského a znovuokouzlení V. Pucholtem. (30.10.2013)