Aya z Yopougonu

Diváci budou možná zmateni skutečností, že titulní postava nehraje v příběhu zásadní roli, ba ani není hybatelkou dění, navíc se s přibývajícími minutami z děje spíš vytrácí. Je jen pozorovatelkou a připomínkou toho, že mohou existovat i jiné životní cíle a jiné cesty k jejich naplnění, než které volí pošetilí hrdinové snímku. Hlavním lákadlem je neokoukané exotické prostředí Abidjanu, hlavního města Pobřeží slonoviny, a zobrazení rázovitých postaviček obyvatel jedné z jeho čtvrtí. V rozvojových zemích mívají filmy vedle zábavné role také výchovné poslání a Aya na tuto funkci navazuje - dá se vnímat jako varování před neplánovaným otěhotněním a předčasným uzavíráním manželství. Vzhledem k postojům ženských postav se určitě v případě Ayy nehodí používat přívlastek feministický, nicméně jen těžko bych hledal film, kde by muži (prakticky bez výjimky) byli vyobrazeni v tak nelichotivém světle - jako povrchní, nezodpovědní svůdci, slaboši a lháři. Vedle prostředí je předností i výtvarná stránka filmu. Realistická příjemná kresba, která vychází ze stylu francouzských civilních komiksů středního proudu pro odrostlejší čtenáře. Nejde o film pro děti, o art a nejde ani o běžnou komerci. Tři a půl hvězdičky tentokrát povýším na čtyři. Film mi přijde natolik sympatický, že mu chci spíš pomoci. Celkový dojem: 70 %. (19.12.2018)

Jednoduchá animace, kdy jsou postavy vykresleny ostrými linkami, vypráví příběh o nejednoduchém osudu dívek z chudinské čtvrti. Je to možná až edukativní snímek na téma: dávej si bacha na chlapy. Ale to vyprávění je hodně životné a dokáže hodně pojmout i naznačit. Škoda, že končí utnutě. Hrdinky nechává uprostřed načatých a dramatických situací. Zejména Aya a její touha vymanit se z chudoby vlastním přičiněním nedostane už ani slovo na dořečení. SHRNUTÍ: Ženský to mají těžký. A v Africe dvojnásobně. (30.10.2018)

Poměrně plochý film o dospívání v Abidjanu, hlavním městě na Pobřeží slonoviny. Jeho plochost vidím zejména v tom, že ve výsledku jde jen o dobrodružství dvou vdavekchtivých dívek, které touží po spokojeném životě (tj. budou vlastnit kadeřnictví - tahle vize mě opravdu zaujala, a budou chodit denně na nákupy). Ayn sen, že se stane lékařkou, mizí do ztracena: stejně jako postava celá. Aya ve filmu zaniká a stává se z ní jakýsi archetyp vševědoucí vědmy, která nejenže všechno ví, ale každému ve vesnici umí i (dobře, protože je přece vševědoucí) poradit. Pokud jde ale o film jako celek, tak se mi líbí vykreslení postav, které nejsou černo-bílé a v průběhu filmu se jejich chování a obraz, kterým působí na diváka, vyvíjí. DObře patrné je to na panu Sissoko a na Ayině otci. Všechny postavy pak mají jedno společné: snaží se přežít. Za zmínku určitě stojí africké reklamy ze sedmdesátých let - ty na margarín nebo na tuhé mýdlo patří k nezapomenutelným. (24.11.2013)

Pro animáky, které rezignují na svou největší sílu (= totální flexibilitu herců a rozkošné porušování fyzikálních zákonů) a snaží se upoutat hlavně příběhem (jako klasický hraný film), mám slabost. V této formě zkousnu snadněji i děj, který se odehrává v prostředí, které bych u normálního filmu shledal za tak exotické, že bych film vynechal. Zbouchnutá postpuberťačka kdesi v Africe - to není žádný tahák. Ale dění kolem Ayy a jejích kamarádech běží svižně a já nenásilně vstřebávám reálie bývalé francouzké kolonie na konci poklidných 70.let - všímám si odlišností i podobností s životem v západní Evropě té doby (který ale znám také skoro výhradně z filmů). A je to docela zábavné, takže odpouštím tu minimalistickou animaci, zpestřenou pozoruhodným pozadím, asi přejatým ze skutečných fotografií. A jako bonbonek jsou tam 3 opravdové TV reklamy té doby. (28.10.2018)

Film, jehož nejlepší vlastností je prostředí, kde se odehrává - Pobřeží Slonoviny sedmdesátých let je prostředí neokoukané a docela originální, obzvlášť, když postavy řeší sice relativně závažné problémy, ale není pojatý extrémně vážně, rozhodně se nejedná o žádné sociální drama. Plusem jsou také docela zábavné postavy, které jsou příjemně vykreslené (a to jak charakterově, tak animací, jejíž kresba je tak nějak typická pro skromnější evropské animáky pro dospělého diváka). Největší škodou je pak fakt, že se v druhé polovině filmu zcela zhroutí jakékoliv snahy o gradaci příběhu a o nějakém zakončení se nedá mluvit už vůbec. Konec to v podstatě nemá, když naskočili závěrečné titulky, myslil jsem, že jsem omylem zmáčkl blbé tlačítko a přeskočil část děje. A to není dobrá vizitka. (28.10.2018)