The Guest

Jeden z najzábavnejších a najštýlovejších thrillerov tohto roku. Hoci ten thriller rozhodne nie je „čistý“ a po určitom orezaní by z toho nebol problém urobiť napr. priamočiary slasher. Je vidieť, že Adam Wingard má slabosť pre filmárske časy minulé (80´s) a nesnaží sa zbytočne zapadnúť do trendovej produkcie, no napriek tomu jeho počin pôsobí stále moderne a tých pár tematických nápadov / momentov zaváňajúcich starým dobrým Carpenterom či Cameronom rozhodne poteší. Jeho predošlý highlight "You're Next" však podľa mňa už nikdy neprekoná a zaradí sa ku tvorcom, ktorý to najlepšie vypustili v úvodných rokoch kariéry (podobne ako A. Aja už neprekoná "Haute Tension" či W. Craven netromfne "A Nightmare on Elm Street"). Tým by som však nijak nechcel znižovať hodnotu tejto pecky, len vravím. (15.11.2014)

Precizně šlapající žánrovka pro dnešní přesofistikovanou kinematografii znovu objevuje sílu základních konceptů ve stylu osmdesátých a devadesátých let (k dané éře ostatně film odkazuje stylem hudby). The Guest se nesnaží diváky zaskočit nečekanými zvraty ani vodit za nos všemožnými odkazy, ale naopak staví na dokonalém naplnění očekávaných schémat a žánrových atrakcí. Při tom vyprávění stojí v prvé řadě na hereckých výkonech, kde každá z hlavních i vedlejších postav skvěle ožívá díky přesně vybraným aktérům. V čele pak stojí titulní postava v uhrančivém podání Dana Stevense, který se ukazuje jako herec, pro kterého bylo Panství Downton moc malé a silně omezující. Jeho výkon, kde si stejně jako postavy ve filmu kolem prstu omotává i diváky, s přehledem přebíjí kariérní stín masově populárního britského seriálu a nechává nás napjatě vyhlížet Stevensovy nadcházející kroky. (21.12.2014)

The Guest je přesně ten typ filmu, u kterého po 5 minutách víte, že to bude pecka. Naprostej skvost, který mě uchvátil úplně vším. Stevens(jako by Goslingovi z ucha vypadl) byl neskutečný magor a jeho nepříčetný pohled mi málem vypálil díru do obrazovky. Akce je taky dost a rvačku v baru považuji za velice povedenou. Scénář vyšperkovaný, herci solidní a i té krve se trošku najde. Tohle mě nehorázně překvapilo a takových snímků víc prosím. (14.12.2014)

"Nikdo z venčí nesmí vědět, že subjekt je pořád aktivní." Vojenské experimenty nám již přinesly soustu skvělých výsledků - aspartam, nervový plyn, jadernou bombu a nyní usměvavého sympaťáka Davida. Je to hodný kluk, takže jestli mi svým úmrtím šéf uvolní pracovní pozici, šikanující spolužáci schytají zásah chilli papričkami a feťáci se spravedlivě rozdělí na mrtvoly a obviněné z vraždy, tak já stojím za Davidem. Poskytnu mu alibi a nikdy se nebudu ptát po jeho skutečné identitě. Jenže rodina Petersenových to takhle jednoduše neviděla a to je škoda. Pro mne v tu chvíli nastal problém, protože nerad měním dres uprostřed zápasu a tak já jsem odhodlaně stál na straně Davida od startu až k restartu. Takový rodinný přítel se zkrátka moc často nepotkává. (25.04.2016)

S filmy Adama Wingarda to je pořád to samé. Po zhlédnutí ocením jejich sebeuvedomnění a zvládnutí konceptu, abych na ně do pár měsíců prakticky zapomněl. Tady se pokusil o větší zapamatování hodnost, ale ta chtěnost je strašně viditelná už od prvních vteřin a prvoplánovost každé myšlenky dějové i filmařské to posouvá na hranu parodie. Můžu jen uvažovat, jestli záměrné. Je to přesto docela zábavný film, ale rozhodně není ani trochu sofistikovaný, jak si možná autor myslel, že ho dělá. 3 a 1/2 a hodně váhám, kam zaokrouhlit. (18.01.2015)