Lví srdce

Po finskom Levottomate som sa zamiloval do finskej kinematografie, a tuna sa mi dostal dalsi kvalitny finsky /= mimohollywoodsky/ film. Tematika je o neonacistoch a o raste radikalnej pravice v krajinach Skandinavie. Zaujimavostou moze byt ucast herca Jaspera Paakonena /Levottomat 3/, ktory hral na urovni. Dalsi finsky herec Franzen taktiez na urovni. Ako mylovnik kvalitnej europskej kinematografie som spokojny : 80 % (23.09.2014)

Opět skandinávský film, jak jinak než se sociální tématikou - a Finsko je vlastně náckokvský stát, takže se to nácky jenom hemží. Parádní film, žádný srdceryvný, a obhajující přistěhovaleckou lůzu, ani zbožně vzhlížející k "čisté rase" - je prostě nestranný. A přesto tolik říkající... Franzén v titulní roli je nezapomenutelný. (17.02.2016)

Finský nácek Teppo, prostovlasý skorosympaťák, se jednoho večera seznámí v baru s pohlednou blondýnkou Sari a všechno vypadá tak zasněženě finsky bíle. Ovšem zápletka je spíš jak pro “černou“ komedii , jelikož Teppo brzy zjistí, že Sari má z prvního manželství malého černouška Rhamadhaniho. Zřejmě v té náckovské partě plácali po holé hlavě Teppa ze všech nejvíc, až se mu tam rozsvítilo, jelikož se neprojevil jako ostatní hovada ze stáda a hlavu umí používat krom rozbíjení jiných hlav i k přemýšlení o změně svého životního postoje. Rasistické narážky či útoky mezi ním a malým Rhamadhanim působily spíše vtipně než nepřátelsky, a vytvoření kamarádského pouta netrvalo dlouho. Do mnohem dramatičtější polohy tak posouvaly příběh střety Teppa s jeho bývalou naci-partou, ve které působil i jeho mladší bratr, jenž na svých bedrech donese film až do tragického závěru. Věrohodně natočené, vkusně syrově podané drama ze současného Finska, navíc se sympatickým černouškem…u mě za dvě bílý a dvě černý hvězdičky :-) (30.03.2014)

Škandinávia málokedy sklame. No a inak tomu nebolo ani u tohto diela. Ako sa už sluší a patrí, malým sklamaním je už otrepaná pointa - nazi vs. neger a klasické gradovanie , resp. postupné vypointovanie a finále. Drsný sever ale do mdlých vôd kinematografie prináša svieži vietor, ktorý je najlepšou ingredienciou podobných sociálnych drám. (19.07.2015)

Ačkoliv jsem tento film měl dlouho z části rozkoukaný, nechtělo se mi na něj dívat do konce. Zpočátku mě příliš nezaujal a zajímavý začal být až po objevení provokativního černošského synka Rhamua. Když se k tomu přidá ortodoxní nacionalista s pilinami místo mozku v podobě Teppeho bratra, je oheň na střeše. Film začíná nabírat nebezpečný spád s přímou úměrou, kdy se z Teppa stává umírněný člověk. Ke konci jsem film dokoukával prakticky bez dechu. (06.12.2015)