Městečko Pines

(120/2015) / Podla všetkého prvá séria bude aj poslednou. Škoda tohto výborného seriálu a po dlhej dobe niečoho čo sa od Shaymalana dalo pozerať a dopozerať. Mysteriózno, sci-fi, krimi. Seriál mal všetko čo treba a hlavne, to čo sa odohralo v jednej sérii vystačí kope seriálov na dobré 4 série. (8/10) (22.09.2015)

Po megahitu Stranger Things mi to nedalo, abych se zpětně nepodíval na další seriálové dílo z pera Duffer Brothers. Je vidět, že s tajemnem a postupným odkrýváním, umí pracovat. U Wayward Pines mi ale chybí nějaká větší dramatičnost. Hlavně v druhé polovině, kdy už nešlo sázet na divákovu dezorientaci, by to chtělo jít víc třeba do psychologie. Takhle se po půlce opojení atmosférou rozplynulo a zbytek řady dojel tak nějak na setrvačnost. Druhou řadu necítím potřebu vidět. 70% (31.07.2016)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

Cosi shnilého se děje ve Wayward Pines. Přestože se mu nedá upřít parádní atmosféra ani trefné obsazení, po celou sérii jsem se nemohl zbavit dojmu, že je na tomto seriálu cosi divného. Možná to bylo prazvláštní jednání téměř všech postav, smysluplně překombinovaný příběh nebo nezvykle rychle se vyvíjející příběh, ale v průběhu jednotlivých epizod jsem na důkazy žádného z těchto výsledných dojmů nedokázal přímo ukázat. Přesto je to právě toto cosi, co u celé první série udrželo mou zvědavost, pozornost i napětí. Ostatně se právě díky překvapivě brzy přicházejícím zvratům nestihne okoukat twinpeaksová atmosféra začátku, ztracený nádech prostředku, ani neobvykle sci-fi finiš. Jen ten závěr v duchu zombie apokalypsy si mě příliš nezískal. Jinak se ale nemůžu ubránit rozpačitému nadšení. Městečko Wayward Pines je totiž svou neobvyklostí přinejmenším pozoruhodné. A těžko říct, zdali je pro něj zrušení po první sérii záchranou nebo promarněnou příležitostí. (26.07.2015)

JE TO JEN MĚSTO! Poslední dobou se zprávy o M. Night Shyamalanovi lepší a jednou z nich také je, že ještě neztratil smysl pro humor...tohle tolik připomíná jeho nejslavnější film, že je to až neuvěřitelné. :-) Wayward Pines ale jde trošku dál, nebo spíš na to jde jinak, zajímají ho dost společenské otázky a hodně to, jak se třeba lidé nechají radši ovládat, než aby se svobodně rozhodovali. Sedělo by mi víc záhadné dílo, než že se cca v půlce zlomilo ve sci-fi, to ale samozřejmě není zápor. Opravdu těžkotonážní a nesmlouvavá (díky Bohu) minisérie. 90%. (31.08.2015)