Ida

Předešlé kladné komentáře naprosto vystihly mé pocity. Audiovizuální bonbónek v dokonalém černobílém vydání, s nenásilnými dramatickými situacemi, které tak přirozeně plynou bez zbytečných scén. Všechno má své místo a smysl, nutí k zamyšlení. Film se nikomu a ničemu nepodbízí, neodsuzuje, pouze stylově vypráví. Máte pocit, že jste v Polsku 60. let, ale s moderním černobílým obrazem. Výrazné postavy, nádherná hudba. Jedinečné. 85% (05.08.2014)

Nemám moc v lásce skoro nemluvné hrdiny, ale na druhou stranu mám v lásce hrdiny, kteří jsou plní zmatku a hledají své kořeny. Slečna Ledová a paní Ohnivá pátrají po zemřelých, aby samy zakusily odumření tomuto světu, jedna tak, jak je to milé Bohu, druhá tak, že Bůh bude mít možná trochu práci s její záchranou. Každopádně nás, zhýčkané diváky 21. století, donutily obě ženy se trochu zamyslet. A to se cení. Velmi cení. Stejně jako nádherně pochmurná atmosféra budovaná oprýskanými zdmi, bezútěšnou dobou 50. let, židovským hřbitovem, citově chladným klášterem a samozřejmě to vše v moderním černobílém hávu. (02.08.2014)

Snímek, který se dost vymyká současné filmařině, ale mě se tenhle návrat v čase líbil. Depresivní podívaná na krátké sblížení dvou zcela odlišných žen. Tu první sžírá minulost, kterou se snaží vytěsnit současností, druhá by se ráda dozvěděla něco o minulosti, svádí však vnitřní boj se svou budoucností. Nelehký, ale kvalitní film spíše pro náročnější publikum s výbornou Agatou Kuleszou v roli perfektně napsané postavy tety. (16.08.2014)

Tak nám tu letos opět přibyl další přírůstek v žánru prudící art. Vyznačuje se údajně originálním použitím kamery, což znamená, že koukáme na useknutou hlavu tvoří cca 1/3 záběru, zbytek záběru se skládá ze zcela nijakého pozadí. Další specialitou je snímání budovy takovým způsobem, aby se nám do záběru nevešla celá a jdoucí postavy, která po chvíli chůze ze záběru vypadne. Toto je zajisté velmi inovativní a novátorské, neboť se jedná o snímání natolik hnusné, že doposud nikdo nebyl natolik necitelný, aby ho použil. Leč manýra je manýra, a aby art skutečně vypadal artově, nelze si od podobně pitomých nápadů pomoci. Dále se jedná o film, v němž se na první pohled nic neděje, postavám chybí psychologický podklad, a tudíž si do nich můžeme vesele projektovat, cokoliv se nám zlíbí a údajně objevovat nečekané hlubiny snímku. Pravděpodobně se však jednalo spíše o tvůrčí lenost, při níž se doufalo v to, že film, který nás ani na vteřinu nepřestane přesvědčovat o své uměleckosti, k tomuto hlubinnému vytahování zlata z koňského lejna vybudí, všichni budou chrochtat blahem, že ve svých nudných životech pro jednou alespoň částečně využili mozkovou kapacitu a vůbec si v tom vytržení nevšimnou, o jak moc nanicovatý snímek se jedná. (01.03.2015)

Ono je to tak. Ďalší z tých kvázi umeleckých filmov, ktorý nedokáže splniť očakávania, pretože sa o to ani nesnaží. Pawlikowski síce má cit pre obraz, ale budovanie emócií je na bode nula. Rovnako v mojich očiach dopadlo aj jeho Moje leto lásky. Problém s filmom je, že prvá hodina je postavená na jednoduchej zápletke, ktorú režisér zbytočne rozťahuje. Bohužiaľ sa v nej nedozvedáme takmer nič. Je emočne chladná a snaha o pripomenutie si vojnových hrôz je v poľskom filme asi na rovnakom významovom mieste, ako keď v indickom filme niekto uteká na vlak. Film sa stáva zaujímavý posledných 20 minút, ale v najlepšom skončí a neviem ako tí čo to pozerali, ale ja som si rozhodne pomyslel, že ma Idin príbeh nielenže neobohatil, ale sa o to ani nesnažil. Vizuálne pekné, ale načo využívať hĺbku ostrosti, keď v nej nie je skrytý žiadny význam. Čakal som meditatívnu úvahu nad Bohom, dostal som chladný film o hľadaní židovských koreňov a o túžbe po jednom zasunutí. Neurazí, nenadchne. (22.09.2014)