Kráska a zvíře

Ja mám taký pocit, že týmto iluzionistickým dielom Jean Cocteau vo veľkom inšpiroval našich tvorcov v tvorbe u nás tak populárneho žánru rozprávky. Od Pyšnej princeznej, tú priamo, až po dnešné, povedzme že jednoduchšie kúsky. Tie nepriamo, tie sú ovplyvnemé rozprávkami, ktoré ovplyvnila Kráska a zviera. Je obdivuhodné, že Cocteau pri gotickej čiernobielej atmosfére snímku dokázal pojať ako klasickú rozprávku, bez toho, aby skĺzol k hororu. (12.06.2012)

Krásné zpracování téhle klasické pohádky, které v sobě mísí nádhernou naivitu tohoto příběhu, ale stejně tak i určitou krutost, kterou si s sebou člověk nese. Co je ale krásnější, to jsou Cocteauovy obrazy, hlavně scény v zámku, které jsou místy úchvatně imaginativní, a padá z nich brada. I když příběh znáte, třeba v českém provedení, i tahle stará verze vás nadchne. (01.10.2014)

Mistrovské dílo pohádkového žánru. Dojemnými obrázky vyprávěná "bajka" o prozření a víře, o věrnosti a sebeobětování je založena na pohádce madame Leprince de Beaumont z roku 1757. Film byl točen bezprostředně po skončení druhé světové války za nepředstavitelně těžkých podmínek. Chyběly peníze, osvětlení i samotný filmový materiál a Jean Marais byl svého času v Německu jako člen okupační armády. Firma Gaumont z projektu vycouvala a také její následovník André Paulvé datáhl projekt do konce jen díky dojetí své ženy, jež vyplynulo z její účasti na natáčení. (26.03.2005)

Spíše než o pohádku se v tomto případě jedná o jakousi syntézu bajky a mýtu-podobenství. Poměrně velká propracovanost tezí, do nichž jsou "oblečeny" hlavní postavy, se tomu zdá nasvědčovat. Silný účinek umocňuje básnivost přístupu, kterou zvolil Cocteau. Film působí jako starý dávný šperk prostý jakékoliv patiny; v tomto ohledu je zejména propracovaná hlavní postava Zvířete-Netvora, ale i ovzduší a prostředí starého kupeckého domu a jeho nejbližšího okolí. Cocteauova verze patří určitě k nejzdařilejším ztvárněním této staré epické látky. (30.05.2010)

Velmi působivá adaptace známé pohádky v režii ( napsal i scénář) umělce a básníka Jeana Cocteaua. Především šerosvitné obrazy tajemného zámku a jeho prostředí se stávají jakousi snovou procházkou světem magie. Ožívající sochy, ruce držící svícny, odestýlající se postel, kouzelné zrcadlo, starobylý krb ( je jasné, kde hledal výtvarnou inspiraci J.Herz). Svár dobra a zla, krásy a ošklivosti ( někteří lidé jsou větší netvoři, než ty, i když tak nevypadají, zvíře). Dětství věří, že jedna utržená růže může způsobit neštěstí....dětství věří a do takového světa jste zváni. Film vznikal v době, kdy se točilo v ateliérech a bylo žádoucí, aby to divák poznal. F.F.Coppola vzdal hold ateliérovým filmům ve svém Draculovi. (23.08.2010)