Kalendář

Existují filmy, které mají pár základních myšlenek a snaží se je rozvíjet a opakovat, aby si je divák uvědomil a občas se na ně snaží i odpovědět. Takové filmy na vás zapůsobí podle toho jak podobné téma vnímáte a znáte. Pokud sledujete film o komunikaci a odcizenosti a téma osobně znáte nebude pro vás možná tak působivé jako pro ostatní. To je případ Kalendáře, který možná většině lidí dá hodně, ale mě nedal. Atom Egoyan se snaží jak může, ale jeho film je pro mě odcizený. (29.07.2007)

"Jak můžeš být tak pasivní? Proč po mně chceš, abych odpovídal na ty otázky, když znáš všechny odpovědi? Jak můžeš předstírat, že tě všechny mé odpovědi udivují? Kvůli tobě si připadám jako cizí člověk. Kvůli tobě mám pocit, že tě moje odpovědi zklamávají, že tě zklamávám já. Necháváš mě v tom. Musím se sám bránit. Sám tě musím přesvědčovat o tolika věcech, které už dávno musíš vědět, nebo jsi zapomněla?" Velmi zajímavý film, který ne každého chytne za srdce, ale já byla nadšená už jen z toho, že jsem si mohla Atoma vychutnat i před kamerou i když tady je mnoho scén, kde je také za ní. Je to příběh o postupném odcizení manželské dvojice a retrospektivním vzpomínání fotografa na jejich cestu do Arménie, kde měli vyfotit dvanáct chrámů do kalendáře. Mně se líbila i forma předložení příběhu, která se sice může někomu zdát trochu rozpačitá, ale o tom to přece je, to se Atomovi podařilo na jedničku, protože právě takový byl manželský vztah fotografa a jeho ženy. Zajímavá byla i modelová situace s telefonem a ženami, v kterých hledal co největší podobnost se svou bývalou ženou. Je to Egoyanův velmi zvláštní snímek a já rozhodně nelituji, že jsem ho viděla. (29.10.2015)

LFŠ '07 - Formálně vytříbený film Kalendář režiséra Atoma Egoyana je považován za jeho nejosobnější. Snímek o neporozumění, neschopnosti komunikace a postupném odcizení manželů, kteří přijíždějí do Arménie (země jejich předků), aby zde nafotili dvanáct památek pro kalendář, patří k vůbec nejzvláštnějším, které jsem mohl dosud zhlédnout. (28.07.2007)

Muž a žena; zakázka na nafocení dvanácti historických arménských chrámů pro kalendář, která se změní v pouť poznání jeden druhého na pozadí krásné arménské krajiny; zkouška pevnosti jejich vztahu; narůstající podezřívání ze strany muže a ženino sbližování se s jejich řidičem/průvodcem; nešťastný rozchod, odloučení, neschopnost komunikace,... - a na závěr...kdo ví... - rozhodně velmi osobní a osobitý film, jenž je krásný jak obrazem, tak příběhem. (silné 4*) (19.10.2006)

Více jsem si užívala malebných pohledů na arménské památky a přírodu, do osudů té trojice se mi tak úplně vcítit nepodařilo, tady jsem byla příliš nezaujatým pozorovatelem. Oceňuji nápad zastavit se u každého z 12 snímků nafoceného kalendáře a s každým dalším měsícem se vracet k pocitům, za kterých záběry vznikaly. V polovině roku mě už to bohužel přestalo bavit. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (12.03.2017)