O koních a lidech

Na Islandu žijí nejen divní koně, ale i divní lidé. Základním vybavení každého islandského domorodce je výborný dalekohled. Hlavní zdejší zábavou je totiž vzájemné šmírování. Island je volná krajina beze stromů a tudíž jde všude vidět. Ať se hnete kamkoliv, tak ostatní vás sledují. To je jejich jediná zábava. Proto, když se vám stane nějaká trapárná, jako třeba když sedíte na svém divném koni, přiběhne druhý divný kůň a začne souložit s tím na kterým sedíte. To všichni okolo a mají z toho srandu. Jelikož jsou islandší domorodci divní, tak když přijedete domů, tak neuděláte nic jiného než , že svého koně zastřelíte. Lidé se zde scházejí asi jenom na pohřbech a podobných příležitostech, jinak sedí u domu a pozorují okolí. Naštěstí se scházejí často, jelikož pohřby se konají celkem často. Není se čemu divit, že na Islandu žije málo lidí. Smrt čeká na Islandu totiž za každým rohem. Pokud jste islandský alkoholik, tak neváháte naskočit na koně, doplavat s ním po moři k ruské lodi a koupit tam alkohol divného původu. Poté naskočíte na koně a plavete zpět. Pokud tuto cestu za pokladem přežijete, tak vás zabije alkohol, protože neumíte rusky a nevíte, že se musí zředit. Pokud neumřete nebo neoslepnete po ruském alkoholu, tak můžete dostát drátem do oka při přestříhávání drátů, kterým si ohrazuje pozemek váš soused. Při projížďce po islandské krajině můžete také vidět zemřít domorodce například po tom co nasednou na svůj oldschool traktůrek a rajzují s ním po horách a občas s traktůrkem sjedou z útesu. Pokud se vydáte na výlet po Islandu, tak je třeba být obezřetným. Pokud pojedete s ostatními domorodci, tak se připravte, že vám kdykoliv ujedou a zůstanete samy. Až začne sněžit a mrznou, tak jedinou šancí jak přežít je zabít svého koně. Vykuchat ho, a schovat se v něm. Něco jako když Han Solo zachránil Luka Skywalkera, tím, že ho narval do mrtvého tantaua. Prostě Island je drsná země plná divných lidí. Jestli měl tento film vylepšit pověst Islanďanům, o kterých si každý myslí, že jsou to zamlklí podivíni, kteří od rána do večera jedí smradlavé ovčí hlavy, tak se to filmu nepovedlo. (25.12.2014)

- "Vodka! Dollar!" - "Ti Islanďani jsou ale divnej národ." ...ano, to tedy jsou. popsat tenhle film je hodně težké. je tak originální, že k němu prakticky neexistuje žádný adekvátní příměr. komično se tu mísí s vážným a o bizarní situace tu není nouze. zároveň se ale místy klidně jde až na dřeň divákových citů! kult jízdy na koni je tu jakoby parelelou a něžnou variantou motorkářských gangů, které se prohání po neučesané islandské pustině. avšak vtipný cval místních koní okamžitě dodává scénám nový rozměr. na to, že je to Erlingssonův celovečerní debut, je to hodně sebevědomý počin, který si jde nekompromisně vlastní cestou. asi jako i celý Island, který je tak nějak ostrovem sám pro sebe a to přeneseně i doslova. | CINEMA MUNDI 2014 (05.03.2014)

Drsná koňská elegie z pochmurného Islandu. 1) Hodně filmový (téměř beze slov) celovečerní debut 44letého scénáristy a režiséra Benedikta Erlingssona mě vzal za srdce. Ještě několik týdnů po zhlédnutí nemohu filmové obrazy dostat z hlavy._____ 2) Komedie v našem chápání to samozřejmě není, je to veselohra islandská se zachmuřenými náznaky groteskního smutného humoru, z něhož jde trochu hrůza._____ 3) Oceňuji i vzdělávací aspekt snímku. Divák pozná islandského koně (jsem netušil, že něco takového vůbec existuje) - speciálně vyšlechtěnou rasu z norských poníků a skotských koní. Na ostrově jsou zakázána jiná plemena, aby byla zachována čistota chovu._____ 4) Koně se chovají jako tažná zvířata, nebo pro jízdu anebo na maso. Další zajímavosti na anglické wiki._____ 5) Specifický mimochodný klus koně zvaný tölt na mě udělal velký dojem. (24.08.2019)

Pozvánka na Island, kde se po skalnatých kopcích prohání stáda divokých koní. Když znáš jejich řeč, můžeš se k nim přiblížit a spřátelit se s nimi. Zdá se, že to jde snadněji, než se spřáteli s lidmi. Svérázná výpověď o lidech z ostrova, kde se všichni navzájem znají, pozorují, potřebují, moc toho nenamluví, ale přesto o sobě všechno ví. Spíše než o drama či komedii jde o řadu minipovídek poskládaných za sebou do jednoho příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

První historky jsou opravdu autentický nářez, černý humor, situace tak absurdní, že jejich protagonisté by určitě zaujali vysoké pozice v soutěži o Darwinovu cenu. Od druhé poloviny se film pozvolna změní na normální vyprávění o Islandu. Celkové vyznění přes poněkud drsnější obsah vyznívá pozitivně s milým přitakáním radosti a lásce. (24.09.2014)