Domov

Celkom som sa dobre cítil pri sledovaní tohto nenápadného filmu, o ktorom som vopred nič nevedel. V podstate tam boli iba štyria ľudkovia, z ktorých každý si so sebou niesol nošu svojich problémov, ktoré mu viac alebo menej úspešne pomáhali riešiť ostatní. Postavičky to boli bizarné, spočiatku ťažko čitateľné. Nedá sa všetko zviesť na Aspergera, i keď Sagu Noren som v postave Lou trochu cítil. Ani neviem, či by sa dalo na filme niečo zlepšiť. On to bol taký film s primeranými ambíciami, na ktoré dosiahol. A to nie je málo. (18.01.2022)

Mohla bych napsat dokonalý komentář k tomuto snímku, a sice takový, že bych přeložila ze slovenštiny do češtiny ten od evulienky3. Domov se mi neskutečně líbil svou.. rázovitostí, přímostí, jasným tahem na branku či jak by se to ještě dalo nazvat. "Umřel tvůj dědeček." - "Ten umřel už před dvaceti lety." - "Ano, a dnes umřel doopravdy." Krásný debut Maximiliana Hulta za 5*. (28.06.2015)

Klasická líbivá festivalovka aneb "filmeček" u jehož podbízivosti a dějové systematičnosti se mainstreamová část festivalového publika radostí buší do kolen. A po zhlédnutí se tváří jako kdyby právě ztratili svou poctivost, inu stejně jako naše umaštěná a veskrze "velmi sympatická" hrdinka, která svého evidentně prvního junáka pustila do svého klína v sedmadvaceti letech. K tomu nesympaticky otravné děcko, ke vší hrůze ryšavé a otylé, hledající "smysl" svého dětství. A žalem zmírající stará mama pronášející plytká moudra o životě ve snaze najít svým "zatoulaným ovečkám" směr v životě. Sebelítostivé postavy bez osobnosti. No děs... Navíc vizuálně zcela nenápadité a nezajímavé. (08.02.2017)

Křehká Lou vůbec nemá ponětí, že její prarodiče žijí, matčin dávný spor s rodiči přešel ve dvacetileté odloučení a teprve náhlé dědečkovo úmrtí rozkryje karty. A právě to přiměje Lou k prvnímu samostatnému krůčku, odjíždí bez doprovodu na dědův pohřeb a navštívit babičku. Ta je příjezdem vnučky nadšená, přivítá ji ve svém domě s otevřenou náručí a srdcem na dlani, ač sama hluboce zraněná nečekaným odchodem milovaného muže. Lou den za dnem poznává nové lidi, nové prostředí a pod babiččiným laskavým dohledem zvládá obtížnou situaci výrazně lépe než kdy předtím. A já otevřeně přiznávám, že jsem si introvertní a zřejmě autistickou Lou zamilovala od první chvíle. Její problém s vyjádřením emocí, s fyzickým kontaktem s cizími lidmi, byť jen pouhé podání ruky či objetí, mi byl více než srozumitelný a vnímám jej jako životní potíž a překážku "běžného" bytí. Tenhle malý kouzelný filmek o tom, co slůvko domov znamená a jaké podoby může mít, je mému srdíčku blízký. (14.02.2017)

Milujem tieto malé veľké filmy, v ktorých sa vlastne dokopy nič nedeje a sú len akoby vystrihnuté z obyčajného života. Severský minimalizmus v kombinácii s hrejivým príbehom zdanlivo nejdú do kopy, ale tento film dokazuje, že sa to dá. Načo sa nezaoberať zbytočným vysvetľovaním, niekedy stačí príbeh nechať plynúť tak ako život až z toho vznikne jedno nádherné pohladenie pre dušu...Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (10.06.2015)