Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.

Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (34)

LeoH 

všechny recenze uživatele

Já se fakt snažil, pro jistotu jsem si to dal dvakrát za sebou, ale je mi líto, nic. Tedy – všecky godardovské ingredience ano, humor tu a tam ano (je-li vaším šálkem humoru třeba Michel Galabru coby pilot dopravního letadla čtoucí v kabině před odletem s galabruovsky kamenným výrazem příručku pro sebevrahy), ale valnou část stopáže zabírající „dokumentární“ scény s muzikanty působí spíš jako špatně zinscenované (autenticitě pravda dvakrát nepomohly zmatečné české titulky, očividně dělané někým, kdo o muzice nemá ponětí, nebo to byl záměr a v originále se taky plácají takové nesmysly? Vzhledem k celkovému rázu filmu fakt těžko říct) a hlavně jsem se v té spoustě omáčky nedohrabal žádného pořádného kusu masa, chci říct myšlenky, ani to nebyl zas takový punk, aby jeden mohl vypnout mozek a ujíždět si na té anarchii; jiný klíč jsem k tomu nenašel. ()

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Čí řev ve Wimbledonu asi kníže parodoval? „Člověk čeká celou věčnost a uvažuje, ano uvažuje, je-li nějaký rozdíl mezi Idiotem, Individuem a jím, Člověkem.“ Obrazy se střídaly příliš rychle. Nebyl to film na moje gusto. Možná jsem pro něj neměla dost času, trpělivosti, pochopení. Godard není přesně má krevní skupina. (Je to klišé, ale je to pravda.) Byť dává divákovi prostor pro fantazii. Ale Idiota jsem v tom při nejlepší vůli nenašla. Byť jsem jej četla a několikrát viděla v divadle i ve filmu. ()

Balet 

všechny recenze uživatele

11. 12. 2006: No, co na tohle říct. Osobně si myslím, že na tohle dílo se nemůže pohlížet jako na normální film. Spíš bych to přirovnal k ekvivalentu křížence mezi Salvatorem Dálím, Pablem Picassem a... tím, kdo dělal mozaiky. Tohle rozhodně není film, jehož cílem je vydělat peníze. Myslím si, že režisér chtěl přinést nějaké poselství, nebo myšlenku, nad kterou by se člověk zamyslel; mě to bohužel uniká. Asi se na to budu muset podívat ještě jednou... nebo dvakrát. Je mi líto, že to má tak nízké hodnocení, protože si to nezaslouží, nejen proto dávám 5 hvězd. ()

Fifer 

všechny recenze uživatele

Pičovina nechť je pojmenována pičovinou, ať už ji natočí sebevětší velikán. Vtipné? Opravdu, ale nepovídejte. ()

Krojcek3 

všechny recenze uživatele

Asi trochu nedokážu docenit tuto "koláž".. "a nejvtipnějších filmů" podle tohoto sousloví sem čekal trochu něco jiého :-) ()

Stařena 

všechny recenze uživatele

Včera, tj. 10.9.08 jsem tento film viděl poprvé ve filmovém klubu na ČT 2. Je to vůbec první film, ketrý jsem od Godarda viděl. Místama jsem se náramě bavil. Ale možná by to místama chtělo trochu LSD. Proto zatim jen *** ()

Achab 

všechny recenze uživatele

Kamaráde, soudruhu, fašisto......rozhovor ve vlaku na bázi hry a metafor, to je jen jedna scéna z celé řady, a další zajímavá třeba Jacques Villeret tančící se svým nahým přeludem, Jean Luc Godard si velmi pohrál s tímto filmem, místami skvělé scény a repliky, nicméně pro mě často nepřehledné, komplikované.... ()

annie 

všechny recenze uživatele

Výraz "nejvtipnější" není u Godarda totéž co u ostatních režisérů, při jejichž filmech se divák popadá za břicho. Godardův vtip odkazuje k černobílým gtoteskám (název je parafrází na Vigův krátký film Trénuj si levačku) , k doslovnému "akčnímu" humoru, který ovšem interpretuje po svém (nástup Knížete - Idiota do auto, chování Individua atd.). Po prvním shlédnutí se může zdát, že film nemá smysl. Opak je pravdou. Stejně jako u všech zdánlivě zmatených filmů počínaje Godardovým "druhým prvním filmem" Zachraň kdo můžeš si (život). ()

Bohulib

všechny recenze uživatele

Tento film se neodvažuji hodnotit. Možná, že kdybych byl filmový odborník nebo kdybych znal líp Godardovu tvorbu, tak bych ve filmu něco viděl. Takhle jsem to vydržel sledovat 15 minut a za tu dobu jsem neviděl nic zajímavého, nic vtipného, ani mi to nepřišlo jako absurdita, spíš jako nesmysl. Ale možná, že tam něco je, jen mne to úplně míjí. ()

Cigalone 

všechny recenze uživatele

Veľmi jednoduchý film, v ktorom zažiarila Jane Birkin (áno, to je tá, čo so Sergiom Gainsbourgom naspievala "Je T'aime,Moi Non Plus" a vyslúžili si za to veľký malér u konzervatívne zmýšľajúceho sveta). Godard je jeden brilantný umelec Novej vlny, čo ostatne dokazuje aj týmto dielom, či nakoniec filmom Nouvelle vague (príznačne nazvaným v 1990, keď už Nová vlna mala svoje označenie aj v dejinách umenia). Je pre bežného - rozumej konzumného - diváka veľmi ťažké pochopiť podstatu diela a vidieť v ňom niečo iné, než zhluk básní a troch dejových línií akoby na seba nenadväzujúcich. Nie ! Naozaj to nie je dekadencia filmového umenia, ale snaha o uvoľnenie kompozičných mravov, čo sa krásne ukazuje v dejových líniach bez klasických replík a dialógov, práve naopak, poetické umenie je konečne vtiahnuté do filmového a jeho potenciál je tak maximálne využitý. Niet viac čo dodať, než, že o Godardovych dielach sa raz bude učiť. ()

Reklama

Reklama