Fantastická zvířata a kde je najít

Fantastická zvířata a proč na ně zajít? Protože jsou fakt fantastická, roztomilá a vsadím se, že nebudu jediná, kdo by chtěl mít některá z nich doma. Dalším dost dobrým důvodem, proč film vidět je Eddie. Pro mě je on sám nadpřirozenou postavou, takže sem zapadl naprosto neskutečně. Sice nechci porovnávat s Harrym, ale ono to nejde, protože při sledování se prostě ten onen božský pocit dostavil. Šimrání v břiše, husí kůže, slzy nadšení... vždyť to beztak znáte. Rowling nezklamala a já chci žít v její hlavě. :)) (09.12.2016)

Když pojedete v Praze Valdštejnskou ulicí k Letenské, minete cestou daleko fantastičtější zvířata. Bohužel se ale nedají pochytat a zavřít do kufru jako v tomhle slabém kouzelnickém lektvaru pro, no a to je ten problém, pro koho vlastně? Dejvid mě rohlíkem neopil. Hezky se to tváří a hezky to hraje, ale když během filmu přemýšlím nad tím, kam pojedu v lednu na lyže, není to dobrá vizitka pro rejžu, ani pro Rowlingovou. (18.11.2016)

Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Eddie Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal. (22.11.2016)

Bible hloupých spratků a jejich ještě hloupějších rodičů začíná získávat Starý záhon a neumětelská braková kurvilka dětského vkusu bezskrupulózně pokračuje ve vykrádání Durrella, Brookse a dalších skvělých a literárně excelentních autorů, kteří ty čuráky v prestižním londýnském nakladatelství prostě kouřit odmítli. A co může být lepšího pro absolutní přežrání tupého britského prasete, než přenést ten vykalkulovaný literární svrab do už tak kulturně zdegenerovaného prostředí nejdementnějšího trhu světa. A tak do Ňu Jorku přijíždí ten nejhnusnější čaroděj, jaký kdy stál před kamerou, aby honil. Honil mytologii Mluvícího balíku do nenasytné banditské kasičky J.sem K.ráva Rohlíkové. Paradoxně je to však filmově tisíckrát zábavnější a příjemnější než všech sedm morových ran Heryho Potrata. Takže, milí „sofistikovaní čtenáři“, co jste snědli akorát Slabikář a sedm literárně genocidních zvratků zlodějské patlalky, zkuste se třeba podívat, kam ta piča mimo jiné chodí nakupovat! Uvidíte ten rozdíl mezi opravdovou literaturou, plnou úžasné fantazie a originality, a špatně napsanou, komerčně vyhajpovanou pícninou pro stádové mongololidi. (20.01.2017)

Pokud jdete do kina na něco, co Vám rozšiřuje universum, se kterým jste se v dětství ztotožnili, a do dnes na něj nedáte dopustit, tak i na koberec v kině našlapujete opatrně a nevíte, jak rozčarováni budete v nadcházejících minutách. Nedutáte a tušíte, že vše dopadne dobře. Jenže tušení není výhra. Občas i to se nevydaří a pak je průser na světě. Ne ale v případě Mloka Scamandera, který se mi původně bez emocí představil s knížečkou, kterou jsem tenkrát dostal k Vánocům a od té doby jsem na ní nešáhnul a někde na ní leží prach. Jenže filmová studia jsou holt velmoc a peníze je stále třeba někde tisknout. No a když se jedna značka vydolovala, je na čase, aby přišla zase nějaká jiná a tak přišel na scénu Mlok, který začíná prvním filmem a skončí bůhví kolikátým. Samozřejmě dle výdělků a tvůrčích možností. Osobně ale musím říct, že jak Mlok, tak i ostatní postavy na mě víceméně zafungovali. Během filmu jsem si uvědomil, že jsem opět ve světě čar a kouzel, akorát o pár desítek let dříve, což není vůbec na škodu. Také mi udělali radost Katherine Waterston a Alison Sudol, o kterých jsem předtím vůbec nevěděl. Mudla Dan Fogler také nezklamal a Johnny Depp na konci filmu už vůbec ne. Je mi tak nějak jasné, jakým směrem to bude směřovat a upřímně jsem rád, že právě Depp toho bude součástí. Skoro, jako kdyby se mi vracelo dětství…a myslím si, že u filmů takový pocit není nikdy na škodu. (28.11.2016)