Slepička Rjaba

Po čtvrtstoletí od vzniku lze v tomhle filmu jelcinovské (!) éry obdivovat jednak punk při zpracování (ještě jsem neviděl takhle trefně nafilmované "honičky"), jednak polystylovost - film má černobílé retrospektivy z Končalovského filmu o Asje z roku 1966, má fantastickou scénu, je realistický i folkloristický (cikánská svatba). Je to něco mezi Kurvahoši a Je lepší být bohatý a zdravý... - nicméně po Rusku: patříme do stejné kulturní oblasti a je to fajn. Film není tak umělecký, ani nejde tak do dřeně jako Muratové Astenický syndrom. Zároveň je chvilkama po staru pomalý - Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicina jsou v tomhle modernější, tam je absence tempa naroubovaná na transcendentálnost atmosféry a la Tarkovskij. Přesto mi to vychází na pět* - je to velmi dobré, velmi vtipné, velmi trefné. Bez happy endu. (07.02.2018)

Presné podobenstvo zďaleka nie len o typicky ruskej poperestrojkovej dedine, vyrovnávajúcej sa po rokoch boľševického režimu s rovnako neúprosným kapitalizmom bez limitov. Pretože podstata, tá je veľmi podobná každej dobe a každej komunite, ktorá sa vzájomne skvele pozná. Takže o čo ide? Nuž, vezmime to od podlahy: základom životnej pohody je dobre si vypiť, zabaviť sa a zatrtkať si. Na následky nejako veľmi nemyslieť. Ale ak aj z potomstva niečo kvapne, samozrejme detvákmi, hocako nevychovanými, rozmaznanými frackami sa samozrejme treba zaštítiť. Lebo šak krv není vodka (však áno?). Takže vypiť si, ak zadarmo, bez ohľadu na okolnosti. Zhodiť vždy a za každých okolností toho, kto z komunity vytŕča. Pretože ako spieva aj Bez ladu a skladu: tak odtnite mu hlavu, nech nevytŕča z davu. Toto závidiace si rovnostárstvo samozrejme sa tiahne naprieč komunitou. Bez ohľadu na náboženstvo, či svetovyznanie. Ba, ako sa ukazuje, čím je viera silnejšia, tým mocnejšia je aj nenávisť a závisť voči tým, čo vytŕčajú z radu a majú na viac ako sivý, úboho závidiaci rovnostársky priemer. Nuž a do likvidácie odlišnosti, výnimočnosti treba vložiť celú myseľ, zapojiť celú nielen komunitu, ale aj rodinu. A všetky možné prostriedky. A potom zlikvidovať výnimočnosť, toho, kto má na viac. Nuž a potom? Vypime si, zabavme sa, potom si v kostole vyspovedáme hriechy a sme čistí ani ľalie. A tam, na spálenisku ambícií rastie rovnaká tráva ako pred rokmi. Len tá láska sa nedá len tak prikázať, naordinovať. Tá, čo sa skrýva pod všetkým tým pokrytectvom, falošnou morálkou či bezuzdným chľastaním. Vytvoriť si veľký rod je tiež dosť dôležité. Jednoducho: veselo tragikomické východoeurópske tradície rovnostárstva a duševnej malosti. Takže, tá láska sa zrodí len zriedka, ale keď je, je ako kvieťa, ktoré v závere hrdinka Asia prežmolí medzi prsty, filozofujúc o živote a pýtajúc sa diváka na jeho názor. Práve som ho dopísal, vážení priatelia. (06.01.2018)

Další dílo o zpustošené ruské duši. 1) Film je vtipný i sociálně kritický. Ale hlavně je to depka. 57letý režisér a scénárista Andrej Končalovskij očividně ví, o čem vypráví. 2) Ženy v nepěkném slovenském dabingu, k jehož sledování jsem byl odsouzen, skřehotaly jako čarodějnice na sletu. 3) Kde jsem se měl smát, tam mi bylo trapně. Příběh se postupně přetvořil v zoufalou grotesku. Nakonec to tedy hodí tři hvězdičky za ruského mužika puštěného ze řetězu, za všeobecnou osvětu pro lidi neznalé ruské reality a za specifičnost uměleckého vyjádření. (18.07.2017)

Samozřejmě, jako každá satira, i tato je vůči skutečnosti poněkud nadsazená, i když si musíme přiznat, že v Rusku, potažmo Sovětském svazu, žili vesničané ve velice zaostalých podmínkách a že holdování alkoholu bylo na denním pořádku. Jako obhájce socialismu jsem měl trochu obavu tento film shlédnout, ale Končalovskij se vypořádal se skutečností po pádu SSSR velmi šikovně a zároveň tak moderně, že jsem těm finančním machinacím kolem prodeje zlatého vejce moc nerozuměl. Především z filmu vyplynuly dvě věci: ta první - ve filmu vystupují dva normální lidé, Asia, která velice moudře a v souhlase s mým názorem mluví cestou z trhu o dnešní tzv. "demokracii", která umožňuje lumpům všechno (lapidárně to vyjádřil její syn, že za socialismu kradli jen komunisté a v kapitalismu kradou všichni, že je tedy nutné se tomu přizpůsobit; na to mu matka řekla, že ona v životě neuradlaani kopejku...). Asia vystupuje jako nostalgická zastánce minulosti, kterou si idealizuje, a proto mi byla sympatická. Druhým normálním člověkem je podnikatel, majitel pily, který přes své bohatství vlastně netouží po ničem jiném než po lásce a majetek a peníze pro něho nejsou takřka ničím, což dokázal podpálením své vily. Druhá věc je ta, že lidská touha po penězích a majetku vždycky vítězí nad slušností, poctivostí, čestností a skromností... A to je vlastně na celém lidském rodě to nejtragičtější. (06.01.2018)

Rusky vidiek sa po perestrojke a glasnosti vyrovnava s nastupujucim kapitalizmom. Vyrovnava sa sice typicky rusky, to je dobree. Ale co si reziser mohol odpustit tu rusku snahu vypit si /keby len vodku, tak jakz takz, ale oni piju samohonku a to je bordel/. Zavist, nenavist, skostnatene pomery - to vsetko tu ma miesto. 52 % (16.01.2018)