A co dále, Baltazare

Mám pocit, že – podobně jako ve filmu Deník venkovského faráře adaptoval román Georgese Bernanose – převedl Bresson ve snímku A co dále, Baltazare do filmové řeči poezii Francise Jammese. Z ní zde jako by vykrystalizoval příběh o čisté bytosti, která na své životní pouti zakouší s pokorou, nikoliv však beze vzdoru, všemožné rány. Film je až neuvěřitelně tichý, ne však mlčenlivý; mnoho sděluje v náznacích, jen obrazy, gesty. Touto tichostí spojenou s cudnou imaginací se současně celý příběh prohlubuje, dostává rysy metafyzického rozjímání nad světem a životem. Konfrontace osla a lidí dokonce nabývá podoby blízké cestě labyrintem světa za rájem srdce. Obzvláště silné je ve filmu napětí v časech: na jedné straně dětství, spojené s kouzelným, mélickým světem přírody, her a čisté víry, na druhé dospělost plně poskvrněná bezprostřední přítomností (zdařilé je například naznačení lhostejnosti umění a populární kultury k životu, jemuž jsou svědky, v obrazech malířů nezúčastněně jedoucích na klopýtajících oslech, resp. v zapojení populární hudby do tragických scén). Epilogem (a současně epitafem) filmu může být Jammesova prostá báseň Miluji oslíka… Pár veršů ukázkou: „Miluji oslíka, něžný je, / kol cesmín poklidně putuje. // Převáží slabě po silnici / i pytle nacpané pšenicí. // Má milá jej má za hlupce, / ač on vždy jenom básnit chce. // A neustále rozjímá / a oči sametové má. // Tvé srdce, dívko, není něžné / tak, jak je u oslíků běžné: // jímavý hledí na Boha, / blizoučko modrá obloha.“ (08.05.2009)

Súťaž o najroztomilejšie filmové zvieratko histórie kinematografie vyhráva....oslík Baltazar....za ním v tesnom závese Jurášek a po ňom na bronzovej pozícii psík pána Umberta D.. Nechcem byť sentimentálny, pretože ani Bressonov film a jeho zábery na nášho oslíka sentimentálne nie sú (a ani ten záver), ale kedy mám dať plný počet, keď nie filmu, kde mi hlavný hrdina tak neuveriteľne prirástol k srdcu. Áno, film má aj iné kvality, ľudská vypočítavosť a zloba verzus zvieracia naivita a inštinktívnosť, skvelo vykreslený život na francúzskom vidieku a mentalita ľudí, ale ten pravý náboj je proste v jeho očiach a vždy pri pohľade na ne máte pocit, že tú všetku ľudskú "prirodzenosť" okolo neho vníma a chcel by s tým niečo urobiť, len na to nemá prostriedky rovnako ako filmový divák, ktorý musí pasívne vnímať kruté osudy filmových hrdinov zo sedačky kina. Podľa najnovšieho rebríčka naj filmov histórie niekde veľmi vysoko.... (19.06.2013)

Asi po půl roce přemejšlení a vzpomínání na tenhle film, jsem zvedl hodnocení z původních 4 na 5. S mým původním komentářem sice pořád souhlasim, nicméně zůstalo to ve mně a pořád mě to povznáší. Jakoby ta čistota a nevinnost jsou zřejmě přece jen hlavním poselstvím díla. Původní komentář: Tenhle film se těžce hodnotí, filmový přístupy Bressona jsou dávno rozebraný jinde a musim říct, že jsou skvělý, chvílema až beroucí dech. Jeho práce s neherci (s modely, jak říkal), jeho kamera, to jsou kapitoly samy o sobě, v tomhle filmu je opravdu transcendentální použití Schubertovy sonáty, nádhera. Nicméně, nemůžu se stotožnit s režisérovým pesimismem, s jeho odmítáním vidět více dobra v člověku. Je zajímavý, že takovýhle vidění nacházíme u veřícího, u katolíka, u nějž by radost a naděje měla bejt znát přece trochu víc. Tím nechci moralizovat, ale Bresson staví zcela do protikladu nevinnost, čistotu, pokoru a oběť osla Balthazara (pravděpodobně symbol Krista či aspoň skutečného křesťana) a jeho současnej svět, dle něj plnej zla, násilí, krutosti atd. Vlastně se dostává do pozic (dle mého i mylně)přisuzovaných katarům a manichejským , kteří byli pronásledováni a upalováni, za názory, že svět je stvořen temnými silami a je třeba z něj utéci do světa duchovního, tj. odmítaly pozemskej svět jako svět zla. A je to právě církev, která se postupně svým moralizováním, upalováním a cenzuruo dostala do tý samý pozice, kdy už svět nechápe a často nepřijímá. Přitom její vzor a bůh byl schopen pracovat s kýmkoliv a pro kohokoliv a všude viděl jiskérku Boží, i když jen třeba hodně slabou a tu se snažil rozfoukat. U takovýhleho filmu si musí člověk dát práci, aby mu naopak jiskérky naděje nezhasínaly, když to ovšem vydrží, tak je třeba uznat, že svoji hloubku toto dílo má a probleskují z něj velmi nevšední aspekty krásy. (26.07.2007)

Tady se mi těžce cokoliv píše. Film, který toho v sobě má opravdu strašně moc. Bresson je tak trochu jiný filmař a přes vše, co jsem o něm četl a od něj viděl (můj 3. film od B.), až tento film mi umožnil ty jedinečné kvality a originalitu nějak vidět a cítit. "A co dále, Baltazare" skutečně vypovídá velmi výstižně o životě, utrpení, našich povahách a využívá k tomu naprosto geniální způsob vyprávění a úžasné formální prostředky. V tomto filmu toho lze najít mnoho a mě se k němu chce říct jen to, že je to vážně síla. (29.08.2010)