Le Diable probablement
The Devil, Probably
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Philippe SardeHrají:
Antoine Monnier, Tina Irissari, Henri de Maublanc, Laetitia Carcano, Nicolas Deguy, Roger Honorat, Régis Hanrion, Geoffroy GaussenObsahy(1)
Příběh vychází z případu sebevraždy, k níž došlo v Paříži, a my sledujeme hledání příčin, které k ní jednoho mladíka vedly. Neobvykle prorocký film pojednávající téma revolty mládeže, která hledá upřímnost a východisko z krize společenského systému, je snad jediným Bressonovým politicky angažovaným dílem. (Letní filmová škola)
Recenze (18)
Dokonalý film s až hranatou stylizací (jako všichni Bressoni které znám), přesahující téma studentských revolt a doby směrem k výpovědi nejen o mladistvé bolesti a schopnosti/neschopnosti ji vyřešit. Chvílemi je to velmi godardovské - neviděl jsem ještě Bressona nechat rozvázat jazyk komparzu tezemi, chvílemi je to i didaktické - byť dodnes děsivé. Především se mi ale při vstřebávání filmu do noci vracel pocit, že Bresson teorematizoval hlavní postavu trochu do podoby mladého Ježíše a trochu mu vědomě - až k ironii - usnadňoval jeho pouť zájmem a péčí jeho přátel (všechno to nohsledství, ta láska, ta snadnost, ten zájem, sdílení - a vysvítá to o to nápadněji, že nám Bresson neukazuje jediný důvod PROČ by Charles měl být pro všechny ty dívky a muže okolo sebe tak vábivý - proč mu prostě nerozbili hubu, když kradl, proč nezůstal jako kůl v plotě jako většina mladých, kteří tohle zažívají...). O to přesněji pak ale působila Charlesova volba "Jidáše" jako strůjce vlastního osudu. A finální počátek dialogu mezi nimi napovídal, že možná ani zde by nesebral odvahu a nechal by váhu ne-činu na svém kumpánovi. ()
Můj jedenáctý celovečerní Bresson, a zatím zřejmě ten nejslabší. Možná je to ale jenom tím, že je první, který jsem neviděl v kině Ponrepo, ale jenom na počítači (ono pouštět si Bressona na počítači je jako poslouchat operu v kravíně, jeho filmy zkrátka potřebují velké plátno a auru kinosálu). Taky mě zklamalo, že všechny dívky v tomto filmu mají tak maličké kozičky... ()
Bresson začal jako precizní asketa a skončil jako překonaný pozér. Smutné. Na rozdíl od Antonioniho tu ta deprese není tak okatě samoúčelná, aby jen lacině uspokojila svojí přítomností, ale je nějak budovaná (i když leckdy až směšně prvoplánovými motivy, jako jsou záběry na vraždění malých tuleňátek a olejové skvrny), to je ale asi tak jediný klad. Na každý pár jde o film permanentně na profackování. 1 a 1/2 ()
Komplikovanější obsah (téma) si žádá komplikovanější formu. Bressonův předposlední film je protnut skepsí. Všudypřítomnost pekelného, všeho, co pochází od ďábla, formuje v tomto od srdce jdoucím autorském vyjádření k duchu doby vší počínání a snahy mladé (neromanitcké) revolty. Ďábel, pravděpodobně, je (byť ke své době zacílený, přesto nesporně živý) genereční film, či lépe: generační román (a chtěl bych ho číst na stránkách knihy). ()
Zatím nejhorší film od Bressona, co jsem viděl. Podle mne myšlenkově destruktivní fantasmagorie o absenci smyslu života, krásně zalitá v uměleckém kadlubu. Zdá se mi, jako by se Bresson nechal příliš ovlivnit ekologickým strašením, beatnickou skepsí, psychoanalýzou, existencialismem a všemi těmi úlety 60. let, pokud svůj film nezamýšlel spíše jako výstrahu, ovšem bezvýchodnou. ()
Reklama