Muž bez minulosti

Nechci tady být za prudiče, ale Kaurismäki asi nebude zrovna můj typ režiséra. Viděl jsem tři jeho filmy a tento mi přišel jasně nejslabší. Úroveň dialogů nebudu moc komentovat, neboť nevím, zda za to mohl příšerný dabing, či zda to celé byl režisérský záměr, každopádně mi ale připadali i herci velmi toporní (další záměr?). Přidá-li se k tomu podivný střih, není se co divit, že mé hodnocení je takové, jaké je. Budu tady asi proti (skoro) všem, ale holt takový je život - když se mi něco nelíbí, nebudu se nad tím rozplývat jen proto, že to dělají všichni. A tohle je zářný případ, kdy OPRAVDU nevím, co na tom všichni vidí... (31.05.2005)

Doteraz najlepší kúsok od Akiho Kaurismaki je jeho najvypiplanejšie dielko - neodlišuje sa výrazne od jeho iných filmov, ale tentokrát dokázal vo svojom filme oživiť jeho typické outsiderské postavy do takých rozmerov, že nie sú len cool panoptikom akov Tatjane či Juhovi, ale romantický motív prekonáva doposiaľ jeho najlepší kúsok Mraky odtiahli. K tomu dokonalá hudobná zložka, nezávislé európske kino v najlepšej forme. (16.05.2005)

Ztráta paměti, ztráta vlastního já, výměnou za něco mnohem lepšího-duševní klid. Minulost je pryč a nezbývá než tu prázdnotu zaplnit. Novými dojmy, kamarády a možná láskou. Co na tom, že nový začátek je na úplném dně společenského žebříčku. Ochota pomoci je nastavena jinak a za jinou platbu. Snadno se sežene bydlení, minulý nájemník umrznul, elektrika je gratis, stačí kámoš se šroubovákem, matraci věnuje další, má prostě jednu navíc. K tomu, být „někdo“ mezi bezdomovci, je pořád být někdo! Herecké výkony nejsou sice na Oscara, ale film stojí za to! (28.09.2005)

Finský osobitý autor Aki Kaurismäki tentokrát sáhnul po oblíbeném thrillerovém klišé - ztrátě paměti - a natočil geniální film (který s thrillerem nic společného nemá). Pečlivě vypilovaný scénář o osudech hrdiny, který se musí v novém prostředí zorientovat, začít znovu od začátku a najít sám sebe, natočil v mírném retrostylu, přičemž si vychutnává každý okamžik svého podivného příběhu o lidech na nejnižší společenské úrovni. Absurdní svět Muže bez minulosti je totiž kromě silné ústřední dvojice zaplněn řadou dalších nezapomenutelných postaviček a Kaurismäkim oblíbených absurdních situací. (15.11.2005)

Mé první setkání s Kaurismäkim a finskou kinematografií vůbec asi nemohlo dopadnout lépe. Bavily mě kamenné výrazy herců, mnohdy absurdní scény, líbila se mi myšlenka solidarity a nezištné pomoci druhému v nouzi (Jeden příklad za všechny: titulní hrdina přijde do kavárny, poprosí o hrnek vody, která je zadarmo, a louhuje si v ní vlastní sáček čaje. Nejen, že ho z kavárny nevyhodí, ale ještě mu donesou zbytky z obědového menu.). Soundtrack se taky moc povedl. Prima záležitost. (30.01.2020)