Divočina

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Reese Witherspoon si rozhodla připomenout své ambicióznější začátky a vrátit se do doby, než se rozmělnila v průměrných komerčních komediích. Bohužel na můj vkus je to předvídatelný a z psychologického a dramatického hlediska nepříliš zajímavý kousek. Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy byly tak protivné flashbacky, které dokonale rozbíjely vyprávění. Bez nich bych patrně nadělil alibistické tři hvězdičky - takhle to ani na ně nevytáhnu. Celkový dojem: 45 %. (18.11.2017)

Ani zdaleka ne tak silný zážitek jako u 127 hodin s Jamesem Francem, ale tak jako tak to byl zajímavý film, kde můžeme sledovat strasti mladé ženy, která se rozhodne udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem tím, že se vydá na dlouhou trasu do divočiny. Reese Witherspoon se očividně snažila dát do této role vše, co mohla, a byla mi v tomto filmu hodně sympatická. Konec měl být podle mého silnější, přišlo mi, že to jen tak nějak "vyšumělo". ~(3,4★)~ (25.04.2015)

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)

Suverénně nejlepší jsou na Divočině ty pasáže z Cherylina přechodu Pacifik Crest Trail. Některé scény mají napětí (setkání s farmářem; s dvěma turisty,..), což dodává filmu na poutavosti. Flashbacky se pokouší vysvětlit, proč se hlavní hrdinka vydala na takovou cestu, jež je pro ni vlastně jakýmsi pokáním. Pochopitelně se musí divákům ukázat také to, jak to neměla od dětství lehké a tudíž propadla drogám a roztahovala nohy na potkání, čímž si zničila i to jediné, co pravděpodobně mělo v jejím životě po smrti matky cenu - manželství s mužem, který za to nejspíš opravdu stál. Osobně jsem nevěděl, zda hlavní hrdinku litovat nebo ne, protože na řadu problémů si zadělala sama svým počínáním. Ostatně na její naivitu či určitou "jednoduchost" poukazují i mnohé scény během její pouti přírodou. Přestože dosud můj komentář může vyznívat spíše v negativně kritickém tónu, Divočina se mi líbila na plný počet hvězdiček. Oceňuji herectví Reese, soundtrack s řadou pěkných a známých melodií (např. El Condor pasa), záběry kamery, ale i zmíněné napětí v některých částech filmu. Samotný příběh také nelze zavrhnout, když jej napsal sám život. (12.02.2015)