Láska a odpuštění

Nahlédnutí do života a do mysli umělce, kterým Brian Wilson očividně je, a to nejen jako součást Beach Boys, dle mého stálo za to. Kromě toho, že jsou zde skvělé herecké výkony, je film pojat zajímavě dramaticky, jednotlivé prostřihy do minulosti a současnosti nejsou bez ladu a skladu, ale mají význam. (27.08.2015)

Zde prapodivně podceněný snímek. Příběh geniálního hudebníka odehrávající se ve dvou časových rovinách, kdy chválím jak vynikajícího Dana, tak Johna, který mě málokdy dokáže přesvědčit. V tomto případě mu to vyšlo. A pouštím si Beach Boys, do dnešního horkého dne mi sedí přesně. Netušila jsem, čím si Brian Wilson prošel, znám je jen tak, z rádia, ale vcelku mě to zasáhlo. Pěkný hudební film se silným příběhem. Giamattiho teď delší dobu vidět nemusím. (09.08.2020)

Na to, že je to životopisný film, neuvidíme hodně zásadních momentů ze života psychicky ne zcela standardního muzikanta. Což je dobře. Snímek zkrátka není popisný, dává jen náznaky důležitých událostí, krátké scény nebo větu, musíte se domýšlet. Film prostě nedělá z diváka blbce a není chodicí encyklopedií o lídrovi jedné skupiny. Nejvíc prostoru dostává popis jeho povahy a tíživé situace, do které se i kvůli ní dostal a jak se teď hrabe zpět. Byla bych radši, kdyby nebyl příběh podaný tak černobíle, ale i tak je zajímavý. (19.10.2016)

Převážně sterilní pohled na život jednoho hudebníka. A velmi na jistotu zrežírovaný, bez větších ambicí. Tím hudebníkem je Brian Wilson. Že vám tohle jméno nic neříká?! I to je možné, ale skupinu, ve které působil, už znát budete (i z doslechu). Byl totiž frontmanem legendárních Beach Boys. A zde poznáme, kdo stál za tvorbou jejich veselých a pozitivních songů. Film má ale dvě hodiny, prolínají se v něm dvě roviny Wilsonova života, v jedné je talentovaným mladíkem, prožívajícím úspěchy i propady v šedesátých letech, v nichž skládá nesmrtelné hity skupiny, v té druhé už je dospělým zlomeným mužem na sólové dráze v éře osmdesátých let, neschopný skládat hudbu, s diagnozou paranoidní schizofrenie, který už je téměř nesvéprávný a nedokáže se vymanit z vlivu svého ohavného manipulátora a jeho praktik, jímž je jeho terapeut. Mladickou verzi ztvárnil Paul Dano, dospělou verzi hraje John Cusack. A teď k tomu, co filmu neprospělo. Představte si, že ty (potenciálně) nejzajímavější okamžiky z příběhu osekáte, vyjmete a jen se o nich mluví. Dozvíme se tedy, že Brian měl krušné dětství, kdy byl fackovacím panákem pro svého ukrutně nesympatického otce. Padne facka na sále? Nepadne, až na jeden výjev z dětství. Dále poznáme zákeřného terapeuta Landyho, ovšem paranoidních stavů má hudebník pomálu, jsou kratičké, ke všemu je to s jeho zdravotním stavem nakonec jinak. A pak ještě randí se sympatickou Melindou, svojí budoucí ženou. Šukají spolu? Nelze poznat, ve filmu žádná milostná scéna není. A pak hlavní náplň filmu, tou je postup při skládání a aranžování písní, což jsou nejzajímavější úseky filmu. Určitě si nelehnu a nezačnu kopat nožičkama, že jeden produkující režisér natočil portrét života Briana Wilsona. Jeho hudbu nevyhledávám, ovšem to vůbec nemělo na hodnocení vliv. Nezkušená režijní ruka Billa Pohlada nedokázala mě coby diváka pohltit a dát mně intenzivní zážitek, potažmo způsobit můj zájem o tvorbu Beach Boys po skončení filmu. Herecký čtyřlístek Paul Dano, John Cusack, Paul Giamatti a Elizabeth Banks je opravdu skvělý a schopný, i hudební čísla byly příjemné, zvláště pak mohlo být jich být více převedených do klipové podoby, i místo a čas byly ok, jen to sterilní provedení prostě neutáhne dvě filmové hodiny. Délka byla znát a zajímavých momentů a scén nebyl plný hudební kotel, spíše kotlíček. 6/10 (02.12.2017)

Film vôbec nie je márny, má zaujímavú formu, prelínanie minulosti a prítomnosti. Precítene zobrazuje Wilsonov pohľad. K tomu samozrejme skvelá hudba Beach Boys, ale mala som problém s oboma hlavnými predstaviteľmi. Paula Dana mám z Ruby Sparks veľmi rada, ale tu som si k nemu jednoducho nenašla cestu. A o Cusackovi ani nehovorím, ten sa tam ocitol snáď náhodou, nie? Na druhej strane Elizabeth Banks bola fajn a Paula Giamattiho som až doteraz neoprávnene podceňovala. (17.12.2015)