Láska a odpuštění

Zatraceně zajímavý příběh utopený v průměrné režii a celkovém přístupu. Brian Wilson a Beach Boys mě zaujali a chtěl jsem o nich vědět víc a víc... bohužel ve dvou hodinách se toho člověk dozví o nich dost málo, především vidíme nepříliš zajímavou část z osmdesátek, kde je Brian nadopovaný. Dokonce i chybí dramatické vyvrcholení, dostane se nám maximálně nějakých těch halucinací a divných scén... Velká škoda a promarněná šance. Ale Paul Dano standardně super a některé hudební sekvence stojí za to. (5/10) (18.10.2015)

První předpoklad, aby vás zaujal tenhle film, je znalost Beach boys a jejich písní, případně zkušenost s domácím vězením. Nejsem žádný zažraný fanda, to spíš ten Liverpoolský hmyz, ale jejich hity znám a líbí se mi hodně, takové Good Vibrations považuju za geniální skladbu a když jsem tu viděla a slyšela její aranžování ve studiu, šla po mně husina jak blázen. Vypíchnutý osud Briana Wilsona připomíná psychothriller o pacientech, kteří "mohou kdykoli dobrovolně odejít". Za nešťastné považuji jen obsazení Johna Cusacka, zahrál dobře, ale naprosto se do té role nehodil. 3 a půl a že mi k tomu teď hraje God Only Knows, budiž 4*. (25.11.2016)

Na to, že je to životopisný film, neuvidíme hodně zásadních momentů ze života psychicky ne zcela standardního muzikanta. Což je dobře. Snímek zkrátka není popisný, dává jen náznaky důležitých událostí, krátké scény nebo větu, musíte se domýšlet. Film prostě nedělá z diváka blbce a není chodicí encyklopedií o lídrovi jedné skupiny. Nejvíc prostoru dostává popis jeho povahy a tíživé situace, do které se i kvůli ní dostal a jak se teď hrabe zpět. Byla bych radši, kdyby nebyl příběh podaný tak černobíle, ale i tak je zajímavý. (19.10.2016)

Převážně sterilní pohled na život jednoho hudebníka. A velmi na jistotu zrežírovaný, bez větších ambicí. Tím hudebníkem je Brian Wilson. Že vám tohle jméno nic neříká?! I to je možné, ale skupinu, ve které působil, už znát budete (i z doslechu). Byl totiž frontmanem legendárních Beach Boys. A zde poznáme, kdo stál za tvorbou jejich veselých a pozitivních songů. Film má ale dvě hodiny, prolínají se v něm dvě roviny Wilsonova života, v jedné je talentovaným mladíkem, prožívajícím úspěchy i propady v šedesátých letech, v nichž skládá nesmrtelné hity skupiny, v té druhé už je dospělým zlomeným mužem na sólové dráze v éře osmdesátých let, neschopný skládat hudbu, s diagnozou paranoidní schizofrenie, který už je téměř nesvéprávný a nedokáže se vymanit z vlivu svého ohavného manipulátora a jeho praktik, jímž je jeho terapeut. Mladickou verzi ztvárnil Paul Dano, dospělou verzi hraje John Cusack. A teď k tomu, co filmu neprospělo. Představte si, že ty (potenciálně) nejzajímavější okamžiky z příběhu osekáte, vyjmete a jen se o nich mluví. Dozvíme se tedy, že Brian měl krušné dětství, kdy byl fackovacím panákem pro svého ukrutně nesympatického otce. Padne facka na sále? Nepadne, až na jeden výjev z dětství. Dále poznáme zákeřného terapeuta Landyho, ovšem paranoidních stavů má hudebník pomálu, jsou kratičké, ke všemu je to s jeho zdravotním stavem nakonec jinak. A pak ještě randí se sympatickou Melindou, svojí budoucí ženou. Šukají spolu? Nelze poznat, ve filmu žádná milostná scéna není. A pak hlavní náplň filmu, tou je postup při skládání a aranžování písní, což jsou nejzajímavější úseky filmu. Určitě si nelehnu a nezačnu kopat nožičkama, že jeden produkující režisér natočil portrét života Briana Wilsona. Jeho hudbu nevyhledávám, ovšem to vůbec nemělo na hodnocení vliv. Nezkušená režijní ruka Billa Pohlada nedokázala mě coby diváka pohltit a dát mně intenzivní zážitek, potažmo způsobit můj zájem o tvorbu Beach Boys po skončení filmu. Herecký čtyřlístek Paul Dano, John Cusack, Paul Giamatti a Elizabeth Banks je opravdu skvělý a schopný, i hudební čísla byly příjemné, zvláště pak mohlo být jich být více převedených do klipové podoby, i místo a čas byly ok, jen to sterilní provedení prostě neutáhne dvě filmové hodiny. Délka byla znát a zajímavých momentů a scén nebyl plný hudební kotel, spíše kotlíček. 6/10 (02.12.2017)

"Na pravý ucho jsem na 96% hluchej, protože mě přes něj táta mlátil." Táta Wilson byl vůbec fajn chlap, když prodal práva na písničky Beach Boys s tím, že je za pět let nebude nikdo znát. To bylo prozíravé. Jen škoda, že je neprodal mně. No nic. Hudbu Beach Boys mám rád, ale nesnáším filmy o lidech, kteří mají hlasy v hlavě. Tady se to tak nějak protnulo a já jsem z toho necítil žádné Good Vibrations, ale pouze depresi a v té se utápím nerad. Dokonce jsem to chtěl dvakrát vypnout, ale skvělé stvoření zvané Melinda mne přesvědčilo, abych to dokoukal. Kvůli ní jsem to udělal rád, ale jakmile mne v tom nechala samotného, tak jsem trošku trpěl. (13.01.2017)