Mládí

Formálne skromná a o to príjemnejšia Sorrentinova meditácia. Vlákno životných metafor, z ktorých niektoré potešia trefným tnutím do živého, a iné se zacyklia v prázdnom, ale hravom intelektualizme. Zasadené do ukľudňujúcej, pomaly plynúcej atmosféry prírodného prostredia, recitované báječnou hereckou zostavou. K stareckej múdrosti hlavných dvoch postáv som cítil rešpekt, úctu a bolo mi s nimi fajn. A zrelá zranená Rachel Weisz má niečo do seba. (14.10.2015)

Precizní výprava a grandiózní herci ve scénáristicky místy lehce bizarní reminiscenci dávného mládí. Hledání odpovědí na dávno položené otázky, pokládání nových, smíření se se skutečností, že čas je štěstí a jednou musí každý odejít. Samozřejmě nechybí dílčí rodinné křivdy a lehce pohnutá minulost. Sorrentino ale tématické impulsy řeší s grácií a místy s lehkou dávkou cynismu a ironie - což sedí hlavním dvěma hereckým esům. Tedy nedostane se divákovi zbytečně nakypřených emocí, nebo teatrálních výstupů. Nedokáži se ale ubránit pocitu, že tuhle lehce ambientní švýcarskou krasojízdu by amíci zvládli trochu mrštněji a lépe odvyprávět. (27.10.2018)

Nevím, jaký druh krize kterého věku Sorrentino má, ale jestli rychle nenatočí něco o zombících a ženách se sekyrami, tak najisto přijde o poslední šanci navázat nějaký kontakt s "realitou". Klidně ať všechny zombíky hraje Paul Dano, ale hlavně ať tam nejsou žádní bělovlasí mužíci vzpomínající, jak asi vypadá smysl života a nahá samice. (12.08.2017)

Velká nádhera a Následky lásky jsou filmy, které jsem mohla od Sorrentina už vidět a tak jsem čekala předem, že to bude zase nějaká zvláštní pochoutka, kterou budu pomalu vstřebávat a rozebírat různé ingredience, které se propojí ve zvláštní, ale velmi chutný film. Ne, opravdu to není pro každého. Je to jako jet do daleké země, kde dostanete na talíři neznámé jídlo a bude záležet jen na vašich chuťových buňkách, jestli talíř odložíte stranou a nebo se vám dostane něčeho jiného a přitom lahodného, co si budete chtít zapamatovat na hodně dlouhou dobu. Obzvlášť Michael Caine mně určitě po tomto filmu dlouho utkví v paměti, jak sedí na pasece a diriguje....nádhera. Některé dialogy Micka a Freda byly pro mě takové, že se dotkly i mého jávství, například jen když zmíním jednu větu, kdy Mick říká Fredovi: "Víš, jaký je mezi námi rozdíl? Že já nemám život dostatečně rád." Je to film plný nádherných vizuálních obrazů a momentů, které nám Paollo Sorrentino předložil a je na každém jedinci, která z těch ingrediencí mu zachutná. Při závěrečném finále jsem měla husí kůži po celém těle a byla jsem napnutá jak struna.....přijde......nepřijde....... (02.11.2015)

S odstupem hodin je to větší a větší tragédie. Vypadá to, že Sorrentino už se přehoupl přes vrchol a pohltil sám sebe. Mládí je vzletné žvatlání o ničem. Prázdné klišé repliky, které mi chvílemi zadělávaly na lobotomii a prázdný obsah zanechávající herce v trapných momentech. Nepochopím, proč člověk, kterému je přes čtyřicet, točí film o stáří a navíc se u toho snaží obsáhnout všeobjímající životní pravdu. Co mě snad ještě víc mrzí, že Sorrentino sebou stáhl Lucu Bigazziho a ten natočil něco, co se nápadně podobá alpským reklamám na bylinné bonbóny. Kamera mi opravdu trhala oči (rozdíl mezi krásnou filmovou kamerou a kýčovitým pseudonádherným odpadem je až nebezpečně malý), nemluvě o "hudebním videoklipu" anebo kompilaci Keitelových hereček. Ať okolo toho chodím z jakékoliv strany, nemůžu si odpustit znechucený úšklebek a pocit zrady v srdci. I ty Paolo. 4/10 (24.10.2015)