Co s láskou

Typická "sparksovka", až to človeku už časom akosi zovšednie. Tak ako aj v ostatných filmoch podľa Sparskovej predlohy, aj tu hrali hlavnú rolu klasické veličiny: silná Láska vs. neprajný osud, konfrontácia minulosti a prítomnosti, napokon vyúsťujúca do zlomového (väčšinou tragického) záveru, ktorý by mal pôsobiť vysoko prekvapivo. Bohužiaľ, to najlepšie už má Sparks asi za sebou, ale tak stále je to aspoň taký lepší priemer, aspoň čo sa týka žánru romantickej drámy. Čo sa týka priamo The Best of Me, bol som úprimne zvedavý na zápletku a všetky okolnosti, ktoré budú príbeh sprevádzať. Napokon to nebolo v podstate nič prevratné, ale tak ušlo to. Navyše postava Dawsona mi prišla dosť nesympatická, hoci to nemal v živote ľahké, už len kvôli debilnej "rodine", v ktorej vyrastal. Ale načo tá zbytočná pomsta? Prečo tá ignorácia Amandy, ktorá bola očividne ochotná čakať a navštevovať ho? Čo si akože Dawson myslel, že tou svojou ignoráciou Amande pomôže k lepšiemu životu? To bol až taký tupý, že si neuvedomil, že ona sa ho vzdať nechce a chce byť jeho oporou? Toto jeho pseudo obetovanie bolo fakt "úchvatným" príkladom márnotratnosti... K tomu asi len toľko: Niekedy nás ľudia opúšťajú preto, lebo nám nechcú ublížiť. Ale neuvedomujú si, že svojou neprítomnosťou nám ubližujú zo všetkého najviac. (24.01.2015)

Cesty osudu sú nevyspytateľné. Sparksove príbehy osudových lások na opačnú stranu občas každou zatáčkou a výmoľom na ich ceste priezračne predvídateľné. Brať to môžete tak za negatívum, ako aj pozitívum, záleží čisto na náture. Čo s láskou, pravdaže, nejde odbočkou k dielam s vyššími ambíciami a s pokojným srdcom ho môžeme zaradiť do priehradky “na jedno použitie“, avšak dýcha z neho prenikavá a všeobjímajúca romantika. Hviezdna obloha a cvrlikanie cvrčkov. Svetlo sviečok, ruže a dva poháre s vínom. A praskanie dreva v kozube. A romantická hudba z gramofónu. A... Láska je nádherný gýč. (23.02.2015)

Mladé a starší já hlavního hrdiny nebylo vybráno moc dobře a rozptylovalo to pozornost celý film, ti dva k sobě vůbec neseděli. Na druhou stranu obě hlavní herečky byly vybrány povedeně a obě předvedly skvělý výkon. Příběh byl pěkný a opravdu dojemný, kapesník jsem vyndala hned několikrát a celkově je vidět, že autor předlohy přesně ví, co a jak bude působit. Podané je to opravdu se stylem a noblesou, vše je srozumitelné a pochopitelné, co lidský osud, to důvod ke smutku a dojetí. Je toho ale až tak moc, až tolik osudových setkání a citových projevů, že se v závěru snadno otřepete, protože víte, že je to nereálné. No a ta zrada, když nedostanete naplněnou lásku a zjistíte, že pravá láska existuje, ale rozum a přehnaná opatrnost jí zahubí. Nebo přijde život. Nebo vás dožene minulost. Chci vědět, že někde žije pár šťastně až do smrti. Ach jo. Tak asi jindy. (11.11.2014)

Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil. (26.01.2015)

Ok, je to film plný toho nejklasičtějšího klišé, romantika přes kopírák, kdy není lásce přáno v mládí, ale ani opakovaně při opětovném setkání po mnoha letech. Taková ta klasika z hollywoodu, která sice neurazí, ale ani nezanechá hlubší emoční brázdu, natož ten jedinečný pocit motýlů v břiše, který se dostaví tak jednou za 500 filmů... Každopádně, co mi bude bzučet v hlavně zřejmě do konce života, je úryvek ze samotného závěru: "Miluji kým jsem, když jsem s tebou..." (01.03.2015)