Life After Beth

Beth bývala za života pohledná dívka, která chodila s ňoumovitým Zachem. Nyní je po smrti, rodiče i její přítel truchlí, ale jednoho dne se Beth vrátí s podezřele divných chováním. Nebude zdaleka jedinou, která vstane z mrtvých. A ke všemu si ani neuvědomuje, že je po smrti. Od počátku hodně lacině a málo zábavně instruovaná záležitost, která se do hororu ani plně nerozvine. Režijní rukopis Jeffa Baena byl dost slaboučký, vznikla jen jedna zapamatovatelná scéna. Je to přesně ta, v níž zombie Beth je připoutaná řetězy ke kamnům, které silou vytrhne a nese je na zádech. A ano, Beth je zlostná, silná, nadržená, posléze i nenažraná, ale nic, co by si mě režijně i příběhově podmanilo, nic, čemu by se dalo zasmát. O napětí snad film ani neusiloval, neměl ho v plánu. Film se postupně zhoršoval. Začátek, kdy se mrtvá holka k úžasu mladíka Zacha zjeví za okny domu svých rodičů a následné peripetie s jejich vztahem, to ještě ušlo (viz Pohřbít bejvalku - 2015), ale jak se náhle začali kupit oživlí mrtví, bylo to jen a jen horší. Výrobní náklady filmu musely být značně nízké, na filmu je to znát. Gore vesměs žádné, laciná výprava, neadekvátní hudební doprovod to celé jen dodělal. V podkresu zní úplně nesmyslně shluk jazzu a sraček. Uniklo mně, co způsobovalo zmrtvýchvstání, nebo to v tom filmu ani nebylo vysvětleno? Příliš nepomohla ani účast elitních druholigových hvězd. Všichni se sice snaží, i za cenu akceptovatelného přehrávání, které je nejvíc patrné u hlavní herečky Aubrey Plaza. Skoro jsem jí to ztvárnění zombie nevěřil, měla štěstí, že se na ni dalo dívat, i přes počínající hnilobu. Ale přece jen Dane DeHaan a John C.Reilly mají sakra na víc, než se zahazovat v těchto blíže neidentifikovatelných kravinách za pár babek, co mají do hororu daleko a o komedii se neznatelně otřou. Až se jednoho dne vaše přítelkyně přestane převlékat, bude si domů nosit hlínu, většinu času bude trávit na půdě a nebude libě vonět, nejspíše máte doma zombíka. Otravný film úplně o hovně. 20% (11.11.2015)

Zpočátku poměrně sympatická, nezávislá, romantická zombie komedie s vlastním originálním "ksichtem", což je fajn. Postupem času se film bohužel podivně rozplizne, ztratí doposavad budované téma - v podstatě komorní romcom se v mžiku přehoupne do zombie epidemie, vývoj postav je v čudu, humor spíš trapný než vtipný. A o horor se tvůrci nesnažili ani sekundu. Nakonec je to tedy takové nula nula nic, netrpěl jsem, v první půli jsem se sem tam pousmál, ale nutkání film někomu doporučit skutečně nemám. (02.08.2014)

Zdejší zombíci se neprojevují hned, ale dávají si na čas, takže člověk ani nepozná, že jsou po smrti, pokud vám na dveře nezaklepe dávno mrtvej dědeček. Ale i ten je rád, že vidí děti a vnoučata. Jenže chuť na maso a mozky musí dřív nebo později zákonitě přijít. Mě se tahle nezávislá hlína docela líbila. Ať už jde o ne tolik okoukané herce, byť ve vedlejších rolích se pár známých ksichtů objeví, nebo o vtip, přičemž některé scénky byly fakt na úrovni a vrchol měly v závěrečné procházce. První půlhodina je sice trochu nezáživná, ale když jí přežijete, budete se celkem solidně bavit. 65% (20.10.2014)

Navzdory nízkému hodnocení si myslím, že tohle je dost povedený film - sympatické obsazení mladých talentovaných herců, božský výběr indie hudby, velice zajímavé pracování s konvencemi zombie žánru, nekompromisní černý (nebo lépe řečeno spíše šibeniční) humor a k tomu navíc přesah v podobě možnosti skrytého čtení příběhu, které je možno číst jak v rovině, v níž mladý muž ztratil přítelkyni, která se vrátila jako zombie, ale též je možné jej vnímat jako příběh o vztahu, kde to dvěma lidem neklapalo, ale když se pokusil jeden z partnerů vše slepovat ze zármutku a osamělosti, zjistil, že vše, co získává od tohoto "přezrálého" vztahu je jen zatuchlý pach čehosi, co mělo raději zůstat v symbolické rovině mrtvé. Já osobně jsem navýsost spokojen (a jsem moc vděčný, že jsem mohl DeHaana po delší době znovu vidět v hlavní roli (jo a Plaza je k sežrání (byť ke konci filmů bych už asi neřekl, že přímo k nakousnutí). (10.08.2019)

Právě, když jsem si po řadě nanicovatých chodů v lednovém meníčku říkala:" Už mě sakra někdo překvapte!", přistane mi na talíři tahle soft "Svatební košile" po americku, která se drží receptu žánrových ingrediencí, ale zároveň má takový originální šmak. Zábavný výstřelek - a ty já ráda, tohle prostě nepotopím, už pro ten žhavý sex se studenou mrtvolou, bratrovy hlášky, procházku se sporákem na zádech, návštěvy mrtvých příbuzných a klidný džezík k tomu :-) (25.01.2015)