Jack Reacher: Nevracej se

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Loni bylo do amerických kin uvedeno 336 filmů, z čehož byla významná část sequelů, kterým lidé naznačili ono otřepané "Nevracej se" a jedním z nich byl i Jack Reacher..bohužel. Tedy minimálně ve srovnání s prvním dílem, tak snad se toho třetího za pár let dočkáme. Je až s podivem, jak mě neskutečně druhý díl pohltil a přitom jsem se skoro před 5 lety docela nudil, když to Tom Cruise zkusil napoprvé. Faktem ale je, že má neskutečný čuch na projekty, sám je herckou jistotou a navíc k sobě přidal Cobie Smulders, která mě velice mile překvapila. Jako Maria Hill už pár kopanců rozdala, ovšem co předvedla v tomhle filmu mi přišlo opravdu neskutečné (to uškrcení zahradní hadicí!). V kombinaci s jistou režií Edwarda Zwicka a neprůhledného scénáře mi vychází kousek, u kterého jsem se nenudil ani minutu a několikrát jsem se přistihl s otevřenou pusou způsobenou úžasem fantastických akčních scén. Jen ten Robert Knepper se příliš neohřál. Já si tu jedničku musim připomenout, protože mi po tomhle zážitku není úplně jasné, proč mi tenkrát nesedla...9\10 (20.01.2017)

V knihách Lee Childa je Jack Reacher dvoumetrový svalovec mladší čtyřiceti let, ve filmu ho ztvárnil čtyřiapadesátiletý Tom Cruise, který svými 170 centimetry aspiruje leda na titul nejvyššího z hobitů. Kupodivu to ale ničemu nevadí. Cruise je v plný formě, muskulaturu nemá špatnou, cynické hlášky cedí jednu za druhou, a dokonce je ve své dojemné snaze vypadat drsně přesvědčivý. Jasně, film není nic víc než béčková akční zběsilost, ale je na co se koukat, tempo je zběsilý a připomíná klasický akčňák s nádechem starých dobrých časů osmdesátých let. Jo,ty zlatý časy, kdy se s násilím nešetřilo a testosteronem našlapaní hrdinové všechny vždycky zachránili. I když tedy v Jacku Reacherovi proběhla snaha o aktualizaci a významné role patří ženským hrdinkám, není pochyb, že hlavní roli mají a za každých okolností budou mít chlapi. Přes to nejede vlak. Dobrý, občas je to až komický: idiotský chování vedlejších postav, spousta klišé v dialozích, v zásadě je celej děj možný odvyprávět do konce zhruba po prvních patnácti minutách a detaily jako Cruisovo proražení okna u auta holou pěstí probudí spíš smích, no, ale... do filmu to celkově zapadá. Ovšem fakt jsem zíral, že Tomík Cruisů ve svým věku ještě utáhl charismatického akčního hrdinu - a nejlepší bylo, že si kromě jedný scény v závěru odpustil ten svůj typickej širokej úsměv. Naopak úplně mimo je obsazení Cobie Smuldersové. Jako elegantní a nalíčená Robin v Jak jsem poznal vaši matku je okouzlující, coby armádní majorka nehezká a zoufale nepřesvědčivá, nedá se jí věřit snad jediný zlý pohled. Nemůže holt vyjít všechno. (14.03.2018)

Zwick a Cruise? Vôbec by som si nepomyslel, že by sa mohlo niečo pokaziť. Ale kazí sa. Ten cool hrdina z prvého dielu je tu sústavne dávaný do úzadia dvojicov sličných dám, ktorých herecké schopnosti pokryvkávajú a ich charakteristickosť kĺže po povrchu. Jack Reacher rieši pomerne závažný problém, ale vysporadúva sa s nimi pomerne s prehľadom. Napätie nefunguje a aj záporák a dejové zvraty sú utlmené na neúnosnú mieru. Čo je veľká škoda. Pretože ikonickosť postavy bola do oči bijúca už pri prvom filme. Takto je z toho znesiteľný priemer ku ktorému sa v búdúcnosti nebudete mať dôvod vracať. (22.01.2017)

Tak ono isteže faktor otec-dcéra filmu v očiach množstva divákov čosi ubral, s čím môžem viac menej súhlasiť, ale stále sa jednalo o pozerateľnú akciu. Nie je to síce Mission Impossible (hlavne nie v porovnaní s poslednou časťou, ktorej som s radosťou udelil plný počet), no i tak Reacherovi nemožno uprieť, že v správnych množstvách dávkuje kopu napätia a na jedno zhliadnutie určite nenarobí žiadnu škodu. (23.01.2017)