Ip Man 4: The Finale

YIP Man se na úvod ocitá už skoro na YIPce (kouříš, Bohumile?) a vše ostatní pak už setrvačností dojíždí jak přes vybledlý otloukací kopírák. Jenom se to tentokrát kvůli krajně nespokojenému synkovi přesunulo z Číny až do Spo(ko)jených Států.... Kromě obvyklých semknutě tleskajících čínsko vlasteneckých nálad je tradičně fascinující zejména zázračná gumová odolnost všech těchto soudruhů, kteří po obdržení multi nadílky mega devastujících fatálních kopů a úderů (kdy za normálních okolností by se už chystal invalidní vozík nebo přímo proslov v krematoriu) vždy z kómatu znovu čerstvě vyskočí a začnou s novou silou a energií bušit a kopat do svého spolutanečníka jakoby nic (včetně speciálního prodlouženého pěstního tremola pana IPa). Pak zase ten druhý během několika vteřin se šamanským úpěním znovu vleže recykluje, slepí, propojí a oživí všechny své zlomené kosti, natržené svaly a poškozenou šedou kůru mozkovou (plus namaže trochu kečupu na rty a kolem očí aby se neřeklo), ladným obloukem z lehu opět nečekaně vystartuje a duo úspěšně a s novou vitalitou pokračuje ve svém výstupu aspoň tak na 10 dalších vyvážených střídaček až do chvíle, kdy jeden konečně souhlasí s neobnovením výpadového cyklu, sbalí se, ukloní a svěže odcupitá domů (a abychom náhodou nic podstatného nepromeškali, pan stříhač nám v klíčových chvílích štědře nabízí i pěkná amatérská záběrová repete). Na pár momentů sem zabruslil dokonce i sám Bruce Lee a v koncentrovaném čase úspěšně předvedl všechny své populární škleby a ksichtíky, včetně obvyklé star dance práce s řetězovými tyčkami i velmi účinných vysokofrekvenčních hlasivkových impulzů. Není však jasné proč stejným způsobem s přehledem nepomohl i hromadně ubíjeným lokálním kung fu mistrům v případě zlého a nepěkně rasisticky nadopovaného desátníka a nechal to jen na svém nemocném a už ne tak výkonném učiteli, jehož zápěstí už občas místy vypadávají ze závitů. Asi byl busy s psaním nové úspěšné knihy? Vypadá ale že bouchací kmen s čnějícími uřízlými větývkami a slušivě pohodlné černé šaty až na zem už asi finálně osiří? Smutné ... (25.02.2020)

Pod 4 jít nemohu, série o IP MANOVI si drží laťku kterou ani tentokrát nepodleze, a díky Adkinsovi, o kterém víme že umí, jí drží společně s tradične fenomenálním Doniem Yenem až do epického závěru, u kterého poctivím fandům prostě musí ukápnout slza. Díky za dokonalou Kvatrologii, ke které se budu čas od času s chutí vracet. (12.02.2020)

Muž Internetového Protokolu dokáže i ve sto letech úplně nejrychleji a nejefektivněji ze všech omacat otočnou kládu se třemi čuráky a poté, co vlastníma rukama jen za pomoci bojového umění Wůl Chum zastavil japonskou invazi a vypráskal z Hongkongu velkobritské okupanty, rozhodl se vydat do Spojených sráčů a naučit tam všechny ty zkurvené bílé xenofoby a tupé maloměstské republikány troše té akupunkturní pokory. Ale nejprve mimo kontext trochu zabrucelee do „historie“ a připomene nám, kdo že to vlastně naučil po Džudy druhého nejslavnějšího opičáka světa jíst příborem, následně předvede všem mega, giga a teramistrům čínských lechtacích umění, čí kunkfení je nejlepší ze všech, jen tak mimochodem vymýtí šikanu z šosácky rasistického amerického středního školství, aby v závěru ukrutně ponížil jako vždy zoufale nehrajícího, velkohubého baletního seržanta Asskinse, jehož herecké mistrovství a americký přízvuk silně připomínají toho týpka, co v osmdesátkách rozkuřoval videoklipy Twisted Sister. S vykopnutými zuby. Jinak opět bezskrupulózně propagandistická, patetická a kýčovitá telenovela Kuomingtangu, která však s vypnutým indikátorem nevkusu vcelku solidně odsejpá a v níž se historicky poprvé v celé sérii objeví mezi všemi těmi svištivými rachitickými porušovači fyzikálních zákonů, bleskovými osahávači rotujících dild a přiteplenými padededujícími Baryšnikovy konečně někdo, kdo vypadá, že už si někdy skutečně zakopal do pytlíku a umělecky si i reálně zabojoval. Mám na mysli armádního kataristu Kolína. Borec si musel při natáčení s těmi padesátikilovými zabijáky a análním agresorem Skokotem dozajista užít spoustu gogotaneční legrace. (18.02.2020)

„Zistil som, že tráva na opačnej strane plota nie je zelenšia." Záver série, vďaka ktorej som (aspoň sporadicky) začal sledovať ázijskú kinematografiu. Podľa mňa ide o najslabší diel, ale tým nechcem povedať, že by bol zlý. Len jednoducho, už v centre pozornosti nestojí Ip Man, príbeh má dve dejové línie. Jedna sa točí okolo šikanovania Číňanov žijúcich v San Franciscu, tá druhá okolo merania si pipíkov v US army o tom, či je lepšie kung-fu alebo karate. Na konci sa tieto dve línie ako-tak spoja. A čo Donnie Yen? Ten len zmätene pobehuje sem a tam, objaví sa vždy vtedy, keď ostatní Číňania dostávajú od bielych rasistických karatistov výprask, aby im ukázal, kto je tu alfa samec. Takže asi tak. Ip Man už fakt pôsobí skôr ako vedľajšia postava, čo dosť zamrzí. Súboje sú síce stále solídne, ale určite nepredčia tie z predošlých častí. Fajn "jednorázovka", ale namlsaný predchádzajúcimi časťami, čakal som viac. 60 % (02.05.2020)