Zlo nikdy nespí

Námět je naprosto v pořádku a přenese vás i přes jalové scény tím, že můžete alespoň během nich uvažovat o tom jak strašně amorální jste, že byste Codyho dar/prokletí využívali k tomu, abyste do něj před spaním pumpovali double-feature filmů Ruth Neggy a nějakého hodně poživačného porna. Flanagan alespoň na rozdíl od většiny současné hororové smetánky se nebojí ústřední nápad rozpracovat na různé působivé detaily, které navzdory placatému vyšumělému ději dokáží znervóznět (materializace zmizelé pěstounské matky nedokonalou dětskou optikou), nicméně k zemi film posílají tentokrát klasické hororové neduhy, kterým se mu podařilo v Oculus vyhnout. Postavy jsou totiž naprostý průšvih ve své nevyprofilovanosti, unylosti a neschopnosti vyvolat sebemenší zájem (nevíme co dělají, co je baví, kdyby neexistovala zápletka jedná se o nejnudnější lidi na světě). Empatii má vyvolat univerzální tragédie nad ztrátou dítěte a obecná bezúhonnost, což je málo a hlavně nuda. Jo a lekačky. (04.08.2016)

Thomas Jane se mi (už od Punishera) líbí skoro homosexuelně, heterochromická bloncka Kate heterosexuelně taky docela ujde, takže na film jsem se těšil a o výsledek se nebál, protože sympatičtí herci přece dokážou udělat snesitelný biják i z úplné pitomosti. Ale ten jejich (vlastně nejejich) hošík... U všech ďasů, tak odporně přeslazené dítě je snad k vidění jen někde u Špílberga, ten malý smrad by mohl z fleku hrát hlavní roli v nějakém rodinném, laskavě hřejivém poblijónu s názvem "Superroztomilý až ke zvracení", nebo tak nějak. No prostě kvůli téhle malé kreatuře je celý film dobrý tak leda jako kulisa k hraní si s mobilem. No a ani fotřík Jane v paruce není žádnej lumen, víc by mu to slušelo třeba s pumpou brokárnou, bovijákem a páskou přes oko v nějakým postapu. Prostě tenhle film je jen taková průměrná, bezkrevná (obrazně i doslova), mládeži přístupná duchařina na jedno použití, s nechutně patetickým koncem, a je to asi takový horror, jako třeba série Poltergeist a podobné kousky, takže leda tak pro děti, slečinky a měkkejše. Ale v návalu nadšení z toho, že v tomhle filmu světe div se vůbec neskáče kamera, za celkem povedené přízraky bez očiček a za holohlavou maminku, dávám slabou, neradostnou, podvyživenou třetí. (11.09.2016)

Slušný, ale ničím nevybočující příspěvek do současné vlny artovějších hororů, kde strašák reprezentuje cosi hlubšího z psychologie postav. Jedná se o nedotažené spojení hororu a dramatu. Hororové scény jsou správně lekavé a strašák děsivý, ale na horor je příslušných scén celkem málo. Druhá stránka filmu je dramatická a dopadlo by to líp, kdyby se tvůrci soustředili hlavně na ni místo vymýšlení dalších lokalit, odkud může někdo na někoho vyskočit. Příběh sympatického samostatného sirotka (další z výborných amerických dětských herců Jacob Tremblay) s děsivým "darem" a lidí, které tím "darem" ničí, mohl být jako emotivní kladivo. Jenže ve chvíli, kdy by postavy měly předvést emotivní dialog, je předepsaná hororová scéna... (13.04.2016)

Kdyby nebylo toho závěru, jsem schopen a ochoten film hodnotit mnohem výše, ale hororovost se z něj vytratila a ze snímku „Zlo nikdy nespí“ se stává nostalgická rodinná podívaná. Herecky je ale snímek nesmírně dobře obsazen, to i v tom smyslu, že je dobře zahrán. Více méně takový hororový snímek, který chcete vidět i u nás v kinech, což se nakonec poštěstilo. (25.06.2016)

Nápad ucházející, i ten záměr neudělat z toho horor na první dobrou jako spíš psychologické drama s poetickými prvky a sem tam mrazením v zádech. Bohužel to moc nefunguje díky několika věcem. Za prvé neskutečná doslovnost. Ne že by film musel být zamotaný aby to vypadalo, že je chytrý, ale když něco jasně plyne z děje, proč to ještě v druhém plánu dovysvětlovat. Za druhé, atmosféře těžce ubližuje divné chování většiny lidí na scéně, kteří na dění kolem sebe reagují velmi nepochopitelně a naprosto nerealisticky. Skoro nikdo tam nejeví strach, údiv, snahu vyrovnat se s děním nebo mu vzdorovat. Za třetí, ač se to snaží o originalitu, zase to sklouzne do čistě hororových klišé typu maminka musí pátrat v archivech, aniž by ji nějak zvlášť trápilo, že právě přišla o manžela. Což byl mimochodem jediný sympatický člověk na plátně, leč to je právě to klišé, v mainstreamových hororech dnes musí vždy mužské postavy zmizet nějakým podobným způsobem, aby vše podstatné zůstalo na ženách, asi to tak odpovídá současným kulturně vzdělávacím požadavkům. Navíc se těžko drží mamince palečky při jejím snažení, když to do značné míry bylo právě její idiotské chování, které věci zhoršilo. A opět jako obvykle, následky toho chování nenese ona sama, ale ostatní. Sice tam máme jakýsi příslib možného happy endu, ale stále v rámci dost nerealistického přístupu k situaci, která nastala. Je tam pár věcí, které si zaslouží ocenění, jenže docela slušný potenciál je těmi vyjmenovanými negativy dost ubit. (15.10.2016)