Knick: Doktoři bez hranic

Pilot: Naprostá špička soupeřící s Temným případem o seriál roku. Soderbergh nechává pracovat realitu prostředí naplno. Během první operace mi přestala chutnat právě konzumovaná večeře. Příběhově velmi zajímavě načrtnuté podzápletky. Herecké výkony soustředěné, Clive Owen samozřejmě vyniká. Takovou roli potřeboval jako sůl. První řada: Dokonalosti prvního dílu už ty další sice nedosahují, ale KNICK si s přehledem drží laťku události sezóny celých deset dílů. Perfektní práce s postavami, vykreslení prostředí dokonalé. Jestli pro vás byl TEMNÝ PŘÍPAD příliš knižní zkuste THE KNICK - má více méně tradiční seriálovou strukturu a tolik nebazíruje na pozornosti. Herecké výkony přesné, krom Owena zaujme černoušek Holland. Temné zrcadlo tradičním doktorským seriálům. Chirurgové i Doktor House vám pak přijdou jako slabý odvárek. Soderbergh válí. Druhá řada: Nemocniční radovánky, ekonomické hrátky a sociální trable, velice důmyslně propojené (snaha zavést do konceptu první série příběh) skrze vyšetřování smrti zdravotního inspektora. Do toho se barevní začínají mísit s bílými a ne všem se to líbí. Ženy objevují feminismus a mačkají chlapy za koule (doslova) aby dosáhly svého, a máme tu i, no ano… začátky pornografie. Vývoj postav je čím dál zajímavější a sympatie se často nezvykle přelévají na tu či onu stranu. Doktoři bez hranic přináší do pléna velice osvěžující věc a tou jsou profláknuté postupy a očekávávaný vývoj, který tvůrci ale dokonalým způsobem v poslední chvíli naruší, případně úplně otočí a čekají, co se stane. Je to o chápání se výzev, objevování i posedlosti. O smrti, o životě, o skutečnosti. Letos méně šokující, stále stejně stylové – operace mozku je neskutečným způsobem mrazivá – pořád má co nabídnout a umí pohltit. Moc rád bych viděl i třetí sérii, ale tohle ukončení by bylo dokonalým bezskrupulózním cirkusáckým finále. (23.08.2014)

Velká očekávání byla hned v úvodu naplněna. Steven Soderbergh se s divákem rozhodně mazlit nebude. A Clive Owen se pro takovouhle roli snad narodil. Pilot - 100% Tak tohle je vskutku filmařská lahůdka. Nic pro slabé povahy a diváky neschopné vstřebat syrovou podívanou. A ten konec série... tomu se říká černý humor. Už se klepu na druhou řadu. 1. série - 100% Druhá řada je jedna velká deprese, ve které se většina kladných postav postupně ocitá na dně, ale ani ti "záporáci" na tom nejsou nejlépe. I když mohl v průběhu série divák nabýt dojmu, že je tu rozehráno až příliš mnoho dějových linek, v úžasném finále byly všechny parádně zakončeny, došlo k řadě překvapivých až šokujících momentů a bez problémů by takto mohl být celý seriál ukončen. 2. série - 100% (10.08.2014)

Dva pocity. Jeden mě napadal už od začátku a bylo to, jak rychle epizoda uběhne. Vůbec jsem neměl pocit, že skoro hodina. Druhý přišel zhruba v polovině a šlo o uvědomění, že The Knick (doopravdy nemyslím, že by se měl název překládat) nemá jasnou jednoznačnou dějovou linii - ale vůbec to nevadí! Hodně zajímavé. Nevšedně tíživé. Seriál má většinu času tmavé barvy, někdy to vyloženě nutí "zaostřovat", ale ono to k začátku 20. století a přerodu chirurgie dost dobře patří. ■ Teaser: https://www.youtube.com/watch?v=JOXbU8TOZVM ■ Druhá série udržela laťku. Zajímavé je, že je zakončena tak, že třetí série být může, ale také nemusí. (19.10.2015)

Dostala jsem doporučení neotálet a okamžitě na doktory z Knick vlítnout. Než jsem se osmělila, skeptik ve mně opět vytrvale prudil: No, vypadá to jak Chigaco hope z prostředí Willyho Foga, to zas bude nuda. A co ta ojetina Owen, s divným hitlerovským účesem a knírkem, vždyť vypadá jak iluzionista z přelomu století, bude dost charismatický, aby utáhl chvíle nudy, co zákonitě přijdou? Nebudu muset čučet na nějaký kudlankovský mávání kadidlem a přikládání pijavic, já, která nosím na spaní tričko s nápisem I love science? Och, to jsem se spletla. Už několik nocí kvůli Knicku usínám ve dvě, nemůžu se nabažit naturalistických operací, drsnýho Owena, naprosto skvělé futuristické hudby, která v kontrastu s dobovým prostředím vytváří neskutečně temnou a napínavou atmosféru. Je to věrné, je to dramatické, je to psycho a skalpel tam má tolik prostoru, že prostě nemůžu jinak, než do plných! (17.10.2014)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)