Knick: Doktoři bez hranic

Pri sledovaní tohto seriálu si človek uvedomí, aký celkový pokrok urobilo ľudstvo za posledných viac ako sto rokov. Ako automaticky dnes prijímame či už veci technické, tak v prípade The Knick veci z oblasti medicíny, bez toho ako si uvedomujeme, aká dlhá cesta viedla k ich objavu, alebo riešeniu. V hlavnej úlohe doktora Thackeryho exceluje diabolský Clive Owen, doktora posadnutého nielen svojou prácou, ale v tom čase bežnou závislosťou na drogách a opiátoch. Každá postava, vystupujúca v tomto seriáli, by mohla vydať na samostatný príbeh. Tak výborne je scenár prepracovaný. Výprava si pri vyberaní interiérov, či exteriérov pohrala s každučkým detailom, kostyméri štýlovo obliekli každého od kamery viac, či menej vzdialeného komparzistu, o dokonale padnúcich kostýmoch hlavných postáv nehovoriac, kamera si dokonale pohrala so svetlom, strih zvýraznil tie dramatické situácie, ktoré bolo treba a čerešničkou na torte boli dokonale technicky a vizuálne zvládnuté operácie. Pre mňa seriál roka 2014. (Videné: apr.2019 / Hodnotenie: 1.séria **** / 2.séria ***** ) (05.11.2019)

Soderberghovo ´vykoupení z věznice jménem Hollywood´ a jasný argument pro ty, kteří tvrdí, že TV tvorba je v posledních letech zajímavější a progresivnější, než to, co nabízí tvorba filmová. Už se nedivím slovům Soderbergha o tom, že v současné televizní produkci našel konečně tu tvůrčí svobodu, která mu tak ve velkostudiové filmové výrobě chyběla. (07.07.2015)

The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii. (29.07.2018)

Dva pocity. Jeden mě napadal už od začátku a bylo to, jak rychle epizoda uběhne. Vůbec jsem neměl pocit, že skoro hodina. Druhý přišel zhruba v polovině a šlo o uvědomění, že The Knick (doopravdy nemyslím, že by se měl název překládat) nemá jasnou jednoznačnou dějovou linii - ale vůbec to nevadí! Hodně zajímavé. Nevšedně tíživé. Seriál má většinu času tmavé barvy, někdy to vyloženě nutí "zaostřovat", ale ono to k začátku 20. století a přerodu chirurgie dost dobře patří. ■ Teaser: https://www.youtube.com/watch?v=JOXbU8TOZVM ■ Druhá série udržela laťku. Zajímavé je, že je zakončena tak, že třetí série být může, ale také nemusí. (19.10.2015)

Slova, která mě při sledování tohoto seriálu především napadali byla syrový a sarkastický. Nesentimentální obraz doby, kterou si tak rádi sentimentalizujeme. Sarkatiscké do morku kostí, až do poslední závěrečné scény. Velká část oné ironie plynula ze sledování éry, která se sama považuje (celkem oprávněně) za vrchol pokroku a která nám přesto připadá tak zoufale zastaralá. Jen obraz měnícího se vnímání genderových a rasových rozdílů byl podán maličko tézovitě. Mnohem věrohodněji to na mě působilo třeba v Mad Menech. Ale co už ... i tak geniální počin. (13.03.2015)