Knick: Doktoři bez hranic

Velkolepé. Pokud by Steven Soderbergh chtěl někam poslat peníze, aby mohl v téhle naturalistické výpravě do světa doktorů, mohl pokračovat, poslal bych mu slušnou částku. Velice silné režijní vedení, kvalitní herci, obrovský důraz na autentičnost a využívání všech prvků doby, v které se příběh odehrává. Knick svým rozsahem a důrazem na detail strká do kapes prakticky všechny konkurenční seriály. Vévodí mu samozřejmě Clive Owen jako Thackery a další přehlídka kvalitních herců. Ti mají velice kvalitně napsané postavy a příběhové linie, které na sebe navazují stejně dobře jako jednotlivé záběry a hudba. Za zmínku rozhodně stojí pohled na svět a postavy, které nejsou nejen primitivní hračky pro tvůrce, ale také překvapí svým ne černobílým vyzněním. V tomhle seriálu má svou temnou stránku i ta paní, která se omylem prošla na pozadí úvodního záběru v pilotním díle... S1: Přímočaré, chirurgicky přesné a ve finále pohlcující. Syrovostí seriál spíše pro fajnšmekry než pro davy. S2: Další příběhové linie, větší důraz na společnost (její rozdělení, eugenika, síla aristokracie), prohloubení doktorů a další důkaz, že když se přidává všeho s citem, vzejde z toho jen kvalitnější seriál. O tom by závěrečná operační scéna mohla vyprávět své. (14.02.2017)

Perfektní projekt, který se na první pohled odlišuje od zbytku součastné seriálové produkce. Mikroskopicky soustředěná režie(a to Soderberga jinak moc nemusím). Smysluplný scénář který nespoléhá na debilní cliffhangery a přesto dokáže být napínavý a vtáhnout diváka dovnitř. Tempo je střízlivé ale nenatahované. Pořád se něco děje a divák nemá pocit, že se ho tu někdo snaží deset dílů vodit příběhem který by vystačil na polovinu. Celé to podtrhuje magický soundrtack, který jen elektronicky jakoby bublal pod povrchem a přestože na první pohled by se mohlo zdát, že do příběhu z roku 1900 tohle nesedí, kupodivu to parádně funguje a nakopává to atmosféru o level výše. Myslím, že to není seriál pro děcka zblblé seriálovým trendem poslední doby, kdy musí být všechno cool a na konci každého dílu a série musí někdo naprosto neočekávaně chcípnout a děj se musí brutálně zvrtnout aby divák zůstal jako opařený ve svém WTF. Tohle je pro lidi kteří jsou ještě schopní cítit tempo, napětí a sílu v příběhu který se nesnaží šokovat ani lézt do prdele mainstreamu. (26.11.2014)

Málem marně se snažím najít důvod, proč v hodnocení nepřekročit tu tučnou linii mezi "dobrými" čtyřmi a "vynikajícími" pěti hvězdami. Objektivně si The Knick zaslouží plnou palbu, a klidně i víc. Dovolím si totiž tvrdit, že i přes rozdílnost tématu i pojetí strčil Soderbergh do kapsy i opěvovaný True Detective. Místo aby se zamotal do přehnaných ambicí vlastního námětu dostal do rukou vcelku obyčejnou, nijak zvlášť vysoko aspirující premisu otočenou vzhůru nohama a naruby, a čistou poctivou technickou prací z něj vytvořil výjimečně sugestivní výlet do počátků současné medicíny. Sledováním Thackerye dodává ruční kamera, ve správných momentech jen se střídmým střihem, seriálu skoro voyeurský nádech, samotné herecké výkony jsou na naprosté seriálové i filmové špičce, námět i rozehrané příběhy (snad jen s výjimkou úvodní anekdoty kolem Typhoid Mary) taktéž, a délka série jim dává přesně tolik prostoru, aby žádná událost ani při nejnenším nezačala nudit. Samostatnou kategorií preciznosti je však zvláštně nemístný hudební podkres, díky kterému je The Knick právě tak silný zážitek. A to tak silný, až jsem ho kvůli tomu téměř nesnesl. Spojením nekompromisního zobrazení a uširvoucímu ozvučení kruté doby a Martinezovy hudby na mě mělo prakticky celých deset hodin podobný efekt jako škrábání nehty o tabuli - žádná poloha těla při sledování nebyla dobrá a každý nerv v těle o sobě dával vědět, a nepřijemným pocitem hraničícím s bolestí mě nutil odvracet zrak i sluch, podobně jako tomu bylo v nejzajímavějších částech Trainspotting, Requiem za sen, nebo třeba 127 hodin. V takovém stavu se dá jakkoli geniální práce jen stěží užít. A že geniální bez sebemenších pochyb je! Jen bohužel není pro mě. (15.11.2014)

1.-2. řada: Další představitel současné seriálové špičky. Mezi ostatními doktorskými seriály rozhodně nezapadne, protože kromě obvyklé prezentace vztahů mezi lékařským personálem a pacienty a různých případů nabízí i naturalistický exkurz do historie medicíny. Všechny složky seriálu si zaslouží superlativa, ale pokud bych měl něco vypíchnout, tak zajímavou hudbu. (26.10.2015)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)