Zire darakhatan zeyton
Au travers des oliviers
Through the Olive Trees
Pod olivovníkmi
VOD (1)
Obsahy(2)
Snímek Pod olivovníky je poslední částí Kokerské trilogie režiséra Abbase Kiarostamiho, která se vydává do „zákulisí" druhého filmu Život jde dál a věnuje se drobným problémům provázejícím jeho natáčení. Sleduje komplikace, které vyvstanou, když milostné neúspěchy jednoho z herců – mladíka toužícího po ženě, která hraje jeho manželku, ale ve skutečnosti s ním nechce mít nic společného – způsobí na place pozdvižení a do víru toho všeho zatáhne i nebohého režiséra. Nepopsatelně krásná a dojemně lidská komedie se noří do folkloru iránského venkovského života a odlupuje vrstvu po vrstvě inscenovanosti, zatímco zkoumá prchavý, alchymistický vztah mezi filmovým uměním a realitou. (Cinemax)
(více)Recenze (26)
Trhák nebo taky „My ze čtfté bé“ po íránsku. Abbas Kiarostami dokonale zakomponoval krajinu (vzpomeňme podobný film z letošního Cinema Mundi – Barvy hory) do jinak prostého příběhu lásky bez rozumu. Jedna z rovin „filmu ve filmu ve filmu“ je možná zbytečná, ale i tak jsme viděli nej(dů)vtipnější a také nejzelenější film prvního festivalového dne. LFŠ 2012. ()
Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí. ()
Lepší (nebo aspoň stravitelnější) zážitek, než z Chutě třešní či Vítr nás odvane. Lze zde vystopovat aspoň náznak příběhu a film také obsahuje místa, která bych se nerozpakoval označit za krásná (např. když se nápadník omlouvá své vyvolené, že slova, která před kamerou pronáší, nemyslí vážně - je to přeci jen film!). Takže ano, některé scény pěkné, ale jiné zase jak je u Kiarostamího zvykem až úmorně natahované - třeba to natáčení, co se vždy nějak pokazí a musí se pořád a pořád opakovat. Celkově mě film příliš nezasáhl a odešel jsem z něj stejný, jaký jsem na něj přišel. ()
Klasicky problem trojok - su najslabsie a tato trojka je toho klasickym dokazom. Through the Olive Trees je uz o natacani a problemoch pri toceni filmu. Zprvu sa hned do filmu narve akasi postava a hovori, ze bude filmovy reziser. dalej problemov tu je viac : reziser neputuje k cielu, hodne sa hovori o problemoch pri obsadeni konkretnej roly, casto obsadene nehercami - asi ako u CS Slunce Seno bola stara Kelisova cista neherecka. Divaci sa nic nedozvedia ani o pozadi natacania filmu, veci, ktore boli ako odraz skutocnosti, su inscenovane a herci maju problem zahrat cokolvek ´ co sa rozchadza s ich realnymi zazitkami. Skrze talketo malickosti sa objavi skutocna mentalita ludi - a zas ta akasi slavychtivost miestnych - jedine, preco sa vo filme ukazali - a svet je drsne miesto na zivot - je prachobycajna chut po slave : 72 % ()
Predchádzajúce dva filmy trilógie som dosiaľ nevidel, takže myslím, že až pri kompletnej znalosti celku budem schopný tento film ohodnotiť vyšším počtom hviezd. Film o vzniku filmu, kde spoznávame hlavne jednu postavu herca, ktorý sa všemožne snaží "zbaliť" herečku, ktorá s ním nekomunikuje, a ešte vám v pamäti ostane postava režiséra, ktorému občas nie je čo závidieť. Prostredníctvom nakrúcania v dedine sa dozvedáme o katastrofe: zemetrasení, kde prišlo o život mnoho ľudí a na základe nakrúcaných scén spoznávame mentalitu miestnych, kedy majú problémy povedať na kameru niečo, čo sa nezhoduje s faktami zo skutočnosti. Ťažko od ženy-herečky potom čakať, že bude filmovému manželovi hovoriť pane, ak tak nečiní v súkromnom živote. Takže po pozretí kompletnej trilógii zvyšujem hodnotenie a zároveň ide aj o celkové hodnotenie celej trilógie. ()
Galerie (21)
Photo © CiBy 2000
Reklama