Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Poutavý vhled do tvůrčích procesů mnou velmi obdivovaného a vyhledávaného interpreta, spisovatele a skladatele. Film o přechodech reality a fikce a vzájemném obohacování obou rovin, což je něco natolik pevně spjatého s Caveovou osobností, jeho životem, vzpomínkami a zkušenostmi, že může být snímek směle zván jako dokument o Nicku Caveovi. Celá výpověď byla silná sama o sobě, ale vyvrcholení v podobě střihové scény koncertního podání Jubilee Street, mě sevřelo v tak kurevsky intezivním zážitku, jaký mi audiovizuál už dlouho nenabídl. (3x v kině) (26.07.2014)

Nick Cave není jen skladatel a zpěvák, ale také spisovatel a scenárista. To z tohoto dokumentu dělá zajímavou podívanou i v pasážích, kde Nick nezpívá (kterých je také většina). Až jsem dospěl k přesvědčení, že film je zajímavější, když jeho ústřední protagonista mluví, než když zpívá. Dvojice režisérů má na tom, jak hladce to všechno funguje, nepochybně také značné zásluhy, ale charisma ani básnická poetika Nicka Cavea léty evidentně neslábnou, takže nakonec je zajímavé, i když mluví o počasí. (31.12.2018)

Aaaaaah zííííív. To naprosto vystihuje veškeré mé pocity, které jsem při a po zhlédnutí snímku měla. Jediné, za co je ta 1* je pár zajímavých myšlenek... řekněme snad i citátů a tady vám je přináším..... "We all look for that trans-formative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else." Nepochopila jsem, proč si pozval francouzský sbor dětí na zpívání jedné věty v angličtině v jednom songu. "You've gotta understand your limitations. It's your limitations that make you the wonderful disaster you most probably are." Všimli jste si, že do svého textu jednoho songu zakonponoval jak Hannu Montanu, tak Miley Cyrus? "I can control the weather with my moods. I just can't control my moods is all." Ale tohle bylo nejhezčí vyznání lásky, jaké jsem kdy slyšela s vhodným videodoprovodem: "The first time I saw Susie was at the Victoria & Albert Museum in London and when she came walking in, all the things I had obsessed over for all the years - pictures of movie stars, Jenny Agutter in the billabong, Anita Ekberg in the fountain, images from the TV when I was a kid, Barbara Eden and Elizabeth Montgomery and Abigail, Miss World competitions, Marilyn Monroe and Jennifer Jones and Bo Derek and Angie Dickinson as Police Woman, Maria Falconetti and Suzi Quatro, Bolshoi ballerinas and Russian gymnasts, Wonder Woman and Barbarella and supermodels and Page 3 girls, all the endless, impossible fantasies, the young girls at the Wangaratta pool lying on the hot concrete, Courbet's Origin Of The World, Bataille's bowl of milk, Jean Simmons' nose ring, all the stuff I had heard and seen and read. Advertising and TV commercials, billboards and fashion spreads and Playmate of the Month, Caroline Jones dying in Elvis's arms, Jackie O in mourning, Tinker Bell trapped in the drawer, all the continuing, never-ending drip-feed of erotic data came together at that moment in one great big crash-bang and I was lost to her and that was that." P. S. Courbertův "L'Origine du monde" vidět naživo je zážitek. Je umístěn v Musée d'Orsay, je pro něj vyhrazena jedna místnost, zdi jsou temně šedivěfialové a vy vejdete dovnitř a tohle je to první co vidíte a taky to jediné. Zážitek. Což ovšem tento film ale nebyl. (06.02.2015)

Nick Cave na desce - geniální, Nick Cave knižně - geniální, Nick Cave naživo - geniální, Nick Cave ve filmu - lidský. Náhled za mýt který žije vlastním životem bez ohledu na stvořitele a hlavního představitele s neodolatelným Warrenem Ellisem ve vedlejší roli, který si krade každý moment pro sebe. Prchavé, krásné, krátké. (15.07.2014)

Rozhodne nepatrím medzi skalných fanúšikov (a v podstate ani medzi „bežných fanúšikov) Nicka Cavea, ale viem o koho sa jedná a pár piesní/albumov mám aj rád. Avšak tento dokument má výpovednú hodnotu takmer na nule. Vo výsledku totiž nepovie nič o jeho živote, tvorbe, informačne je úplne neprínosný a namiesto toho spevák odprednáša len pár svojich názor na život (jo, Nick všetci vieme ako sa to má, nemusíš v druhej minúte dokumentu nasadať do auta a s kyslím v tvári výrazom vypnúť v rádiu Can't Get You Out of My Head od Kylie Minogue, to sme tu už mali 20 000 krát) a kvázi filozofické múdra. Pred muzikálnym talentom Nicka Cavea rozhodne klobúk dole, ale ja osobne mám už zo zásady problém ak sa mi podobné životné múdra snaží do hlavy vtĺcť niekto kto polovicu života strávil v „heroínovom opojení“. Záver je následne už taký chcený, nechcený gýč. Pre priaznivcov Nicka Cavea sa bude zaručene jednať o skvelý kúsok, ale pre tých ostatných tu nič nie je. Hodnotenie tento krát nebrať na zreteľ. (21.11.2014)