Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

´Hannah Montana does the African Savannah As the simulated rainy season begins .. ..Miley Cyrus floats in a swimming pool in Toluca Lake And you're the best girl I've ever had Can't remember anything at all´..mal som problém -priznám- sa vôbec dokopat k tomu, zhliadnut túto záležitost ..egomaniak egomaniakovi vlkom.. ale; som formalista -minimálne do zajtra budem- mám rád čisté veci, bez baktérií a zbytočností, priame až na dreň (bla bla) na druhú stranu priamy popis faktu len málo kedy JE tak zábavný ako fabulácia (!) publikum si vyberie :) (06.12.2014)

Som zmätená. Toto je ten film, o ktorom všetci rozprávali? V prvom rade mám zásadný problém s „dokumentárnymi“ filmami, ktoré sú natoľko „dokumentárne“, že v jednom obraze môžeme vidieť zábery z kamier, ktoré by mali stáť oproti sebe. Tento totálne štylizovaný egotrip je síce veľmi príjemný, má pekné bonmoty, no rozhodne nič zásadné nehovorí o Nickovi Caveovi ani o ničom inom, pretože prezentuje len akúsi masku človeka. Masku, o ktorej Nick Cave chce, aby sme si mysleli, že je jeho tvár. 20 000 dní na Zemi je séria hraných scénok s (bohvie nakoľko pravdivými) spomienkami, vybranými narcisom, ktorý nám dáva len to, čo sám chce. Ja chcem viac. Kto si? (06.04.2015)

Snaží se nám to namluvit, že si zde Nick vylévá srdíčko a přesto to lehce zavání umělostí a hezky načančanou iluzí. Asi bych určitě neměl odvahu odsoudit to jako něco lživého- jsem přesvědčený, že Nick ty věci takhle cítí- ale pro vnímavého diváka je tenhle formát plný zinscenované uvolněnosti a bezprostřednosti přecejenom obtížněji sežvýkatelný. Zaměstnanci archívu fascinovaně hltající Nickovu "přednášku" o fragmentech svého života. Orgasmickým obdivem omámení posluchači na komorním představení.. Takové momenty působí divně a snad až nepatřičně.. Nechtěně to pak působí jako jakási snaha o posílení kultu osobnosti. Těžko se to popisuje konkrétněji, kdo to tam taky cítí, ten ví o čem píšu. .....Na druhou stranu některé postřehy jsou fajn, dialogomonology s přátely překvapivě fungují a finále s perfektně prostříhanou Jubilee Street a houpavým doslovem je fakt kulervoucí zážitek který z toho celého zpětně udělá přecejenom onu hledanou záležitost s přesahem. (20.12.2014)

Zvláštní, z různých rozhovorů, myšlenek a recitačních seancí složený dokument jednoho tvůrčího blázna a génia. Jak popsat... Nevíte, co přesně se skrývá za polovinou těch slov, ale néjak si to domyslíte a odnesete zamýšlený dojem - co potrvá chvilku rozležet. K přiblížení jeho tvorby rozhodně napomůže. Závěrečná "Jubilee Street" dech sebere. "Sometimes it feels like the ghosts of the past are all about and crowding in, vying for space and recognition." (10.09.2016)

Poutavý vhled do tvůrčích procesů mnou velmi obdivovaného a vyhledávaného interpreta, spisovatele a skladatele. Film o přechodech reality a fikce a vzájemném obohacování obou rovin, což je něco natolik pevně spjatého s Caveovou osobností, jeho životem, vzpomínkami a zkušenostmi, že může být snímek směle zván jako dokument o Nicku Caveovi. Celá výpověď byla silná sama o sobě, ale vyvrcholení v podobě střihové scény koncertního podání Jubilee Street, mě sevřelo v tak kurevsky intezivním zážitku, jaký mi audiovizuál už dlouho nenabídl. (3x v kině) (26.07.2014)