Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Svérázný filmový počin, který jistě potěší všechny Nickovy fanoušky, k nimž se sám už léta také počítám - dokument jsem zhlédl v totálně natřískaném kině Aero, a bylo evidentní, že se sešli diváci naladění na stejnou vlnu. Dokument je to překvapivě vtipný, což by v kombinaci s Nickovým charismatem mohlo zaručit, že by tato podívaná nemusela nudit ani lidi, kteří Nickovu tvorbu neznají. Už úvodní titulky jsou perfektní - rychlý sled fotografií zachycujících dosavadní Nickův život vedle zběsile běžícího čísla, které se zastaví na hodnotě 19 999. Důraz na prchavost a pomíjivost života je myslím pro tento dokument nejvíc příznačný - kromě mnoha Nickových inspirativních myšlenek, které ve filmu zazní, mi jako nejvíce zásadní přijde ta, že náš čas na tomto světě je pevně vyměřený a měli bychom s ním naložit nějak produktivně, protože i realizovaný špatný nápad je lepší než nic. Proto nepřekvapí, když se Nick v jedné scéně svěří s tím, že se nejvíce obává ztráty paměti, protože naše paměť je tím, co zajišťuje naši kontinuitu a integritu v tomto světě. Více než příjemným zpestřením dokumentu jsou scény z koncertů, které jsou nabité neuvěřitelnou energií Nickova pěveckého projevu. Je to asi právě tato odzbrojující schopnost, jíž mě už kdysi dávno oslovil - po této stránce má ten chlapík jen těžko konkurenci. A proto, navzdory rozšířeným škarohlídským názorům, že už to s Nickem a jeho muzikou není co to bývalo a kdesi cosi, za sebe nemám problém napsat, že jsem včera v přítmí kina prožil nesmírně příjemných 95 minut díky dokumentu, který má místy nakročeno k dokonalosti. Mimochodem po zhlédnutí hned člověk dostane chuť si něco od Nicka pustit, takže hádejte, co celý den dneska poslouchám. (15.07.2014)

Ech Nicku, tohle bylo naprosto neočekávané a taky to nejhorší, co se mohlo stát, tohle byla nuda! První půlka byla skoro k nepřečkání a těch pár pěkných okamžiků (zejména ty úplně civilní chvíle), včetně strhujícího závěru (Jubilee Street) už to nezachránilo. Archiv, kde se zbožnou uctivostí a v bílých rukavičkách berou do rukou ohmatané paperbacky a fotografie a naslouchají odbornému výkladu a identifikaci; fanynky a fanoušci pod pódiem v naprostém vytržení z blízkosti jejich boha; nesmírně seriózně pojaté sezení s psychologem (nebo to snad byl novinář?). A v závěru s prostřihy do minulosti rostoucí smutek z toho, že tam kde si vystačil v minimálním složení teď potřebuje k umocnění smyčce, velkolepý orchestr a dětský sbor. Grindermana na tebe, Nicku! PS: Blixa už nám taky zatraceně sešel a koneckonců ani ta jindy tak vystajlovaná Kylie nezastře drobné vrásky v obličeji. Všichni holt stárneme a měkneme, tomu říkám resumé. Ach. (27.01.2015)

I don't know how it is for other people, but I think on some level we all want to be somebody else and we all look for that transformative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else. (16.11.2014)

Sonda do duše vynikajícího umělce, jakým Nick Cave bezesporu je. Ten chlap co za svůj život dokázal jen potvrzuje jeho účast na první příčce všestraných umělců - po hudební stránce i spisovatelské, nebo malířské. Je to prvotřídní Formát! A poslední song, kterej zazní v tomto dokumentu je odzbrojující! Vidět ho naživo, tak už asi neprocitnu...Pro fanoušky jasná povinnost, pro ostatní určitě dobrej tip udělat si svůj názor na tohoto pána. (28.10.2014)

O Nicku Caveovi vím akorát to, že je to muzikant. Takže jsem byl zvědavej na to, co mi o něm dokument může říct a pár věcí jsem se vážně dozvěděl. Taky jsem si však ujasnil to, že já nebudu patřit k zástupům jeho fanoušků. Slovo "lyrická" v popisu opravdu dokonale vystihuje podstatu celého projektu. (08.02.2015)