Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Som zmätená. Toto je ten film, o ktorom všetci rozprávali? V prvom rade mám zásadný problém s „dokumentárnymi“ filmami, ktoré sú natoľko „dokumentárne“, že v jednom obraze môžeme vidieť zábery z kamier, ktoré by mali stáť oproti sebe. Tento totálne štylizovaný egotrip je síce veľmi príjemný, má pekné bonmoty, no rozhodne nič zásadné nehovorí o Nickovi Caveovi ani o ničom inom, pretože prezentuje len akúsi masku človeka. Masku, o ktorej Nick Cave chce, aby sme si mysleli, že je jeho tvár. 20 000 dní na Zemi je séria hraných scénok s (bohvie nakoľko pravdivými) spomienkami, vybranými narcisom, ktorý nám dáva len to, čo sám chce. Ja chcem viac. Kto si? (06.04.2015)

" Najprv vytvárame príbeh našich životov a potom ho chránime pred rozplynutím v temnote... " Na konci 20.teho storočia Nick Cave prestal byť človekom, stal sa Bohom. Skromným aby si to priznal. Desiatky rokov skladateľ, hudobník, príležitostný herec, scenárista, spisovateľ. Filozofujúci, rekapitulujúci, v strachu z jediného; zo zabudnutia. A stále má čas ísť si sadnúť ku psychiatrovi a žartovať, pozrieť i Scarfacea so svojim deťmi.. Obyčajný človek. Génius. Virtuóz. Boh. Ten náš malý veľký (02.11.2014)

Zvláštní, z různých rozhovorů, myšlenek a recitačních seancí složený dokument jednoho tvůrčího blázna a génia. Jak popsat... Nevíte, co přesně se skrývá za polovinou těch slov, ale néjak si to domyslíte a odnesete zamýšlený dojem - co potrvá chvilku rozležet. K přiblížení jeho tvorby rozhodně napomůže. Závěrečná "Jubilee Street" dech sebere. "Sometimes it feels like the ghosts of the past are all about and crowding in, vying for space and recognition." (10.09.2016)

O Nicku Caveovi vím akorát to, že je to muzikant. Takže jsem byl zvědavej na to, co mi o něm dokument může říct a pár věcí jsem se vážně dozvěděl. Taky jsem si však ujasnil to, že já nebudu patřit k zástupům jeho fanoušků. Slovo "lyrická" v popisu opravdu dokonale vystihuje podstatu celého projektu. (08.02.2015)

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)